S kámošema jsme vyrazili na pár dní do Polska a tohle z toho...

S kámošema jsme vyrazili na pár dní do Polska a tohle z toho vzniklo, tak to třeba někoho z vás inspiruje a taky se tam vydáte. Fotky jsou doplněny i krátkým cestopisem.

Počet ujetých kilometrů: 1800 Počet navštívených měst: 6 Náklady: cca 6000 Kč Celkový dojem: vynikající

Cestopis z Pšonska Proč zrovna Polsko? Protože jsme zaprvé chtěli někam vyjet a za druhé jsme chtěli poznat Polsko a Poláky trošku blíž. Auto jsme měli, takže zbývalo už jen sehnat další dva lidi, abysme jeli ve čtyřech, protože ve čtyřech se to lépe (i finančně) táhne, ano chtěli jsme to udělat pokud možno co nejvíc low-cost. Nakonec se na rychlovku našli další dva ogaři ze Zlína, takže 2. září mohla naše Tour de Polska začít v sestavě jeden Ostravák a tři Zlíňáci, předpokládaný návrat 7. září.

  1. září Plánování neprobíhalo skoro nijak. Na mapě jsme si vyznačili pár míst, které jsme chtěli navštívit, zabukovali jsme hostely na 2 noci a to bylo asi vše. Navíc v té době začaly platit sankce proti Rusku, takže v Polsku měli jablek na rozdávání dost a jídlo jsme tak nemuseli řešit vůbec. Náš poznávací zájezd začal poznáváním cizích národů již po cestě ve vlaku ze Zlína do Ostravy, kdy jsme se vecpali do kupé k pánovi, ze kterého se nakonec vyklubal Švéd, a tak jsme ho pohostili českým pivem a prohodili pár slov, hlavně s ním teda mluvil David, který komunikuje rád se všema, jak se později ukázalo, a který mj. propadl fenoménu selfie, kterým mě taky tak trochu nakazil. 17:00 SEČ vysedáme v Ově a tam už na nás čeká pan řidič Hanz se svou károu v podobě Škody Fabie hatchback ve vínově červené metalíze. Probíhá krátké seznámení a nasedáme, protože není času nazbyt. První naší štací na cestě okolo Polska je Krakow. Do Krakowa přijíždíme okolo 7 večer na hlídané parkoviště, na kterém se nám hned dostává velice vřelého přivítání. „Do piči, kurwa, co mi to tady jezdíš, neumíš zastavit u vrat?“. První dvě slova si pamatuju určitě, co následovalo potom, už si tak jistý nejsem, ale řekl bych, že to bylo něco v tomto smyslu. Po prvotním rozohnění se pana hlídače přichází uklidnění a vše je nakonec v pořádku. Ubytováváme se v příjemném hostelu Taurus, který byl asi 10 min pěšky od hlídaného parkoviště a asi 5 min od centra. Následně vyrážíme směrem do centra na slavný Rynek Glowny, údajně největší středověké náměstí v Evropě. Po cestě se zastavujeme v Žabce, abysme nakoupili místní piva. O polském pivu jsem slyšel ledacos, ale že je MOCNE jsem se dozvěděl až tam. Obsah alkoholu v pivě menší než 5 % byste v Polsku hledali těžko. A tak se lehce motáme po Rynku, obdivujeme jeho krásy, fotíme první fotky a pomalu se přesouváme pod královský hrad Wawel. Tam na nás vychrlí oheň drak a jdeme dál do známé židovské čtvrti Kazimierz. Památek už bylo dost, bylo na čase poznat hrdý polský lid. Padl nám do oka jeden bar, jméno si už nepamatuju, ale bylo to někde na rohu. Zrovna skončil volejbalový zápas, který Poláci vyhráli, takže tam byla dobrá atmosféra. Dáme piva a na závěr se posilníme tamější vynikající vodkou Žubrowkou neboli trawa bizonowa, anglicky Bizon Grass a pokračujeme dále. Za chvíli přicházíme na malé náměstíčko u synagogy Izaaka, které nás velice překvapilo svou živostí. Po celém jeho obvodu byly otevřené různé hospůdky, restaurace a bary a uprostřed byl stánek s dobrotou zvanou zapiekanka. Pokud netušíte vocogo, jedná se o rozkrojenou křupavou bagetu, na kterou jsou nasázené různé ingredience jako salám, šunka, hřiby, ňáká zeleninka, vše je to zalité kečupem a na vrchu je roztavený sýr. Takže žádný kulinářský zázrak, ale bylo to eňoňuňo! Rozhodně doporučuju! To už jsme se pomalu otáčeli zpět směrem k hostelu, protože jsme ráno chtěli brzo vyjet. Jenže co bysme to byli za turisty, kdybysme si v Polsku nedali flašku vodky. Náhodou jsme po cestě narazili na stánek, kde se prodávala jenom vodka, takže s výběrem byl a nebyl problém, protože jí tam bylo opravdu dost. Nakonec jsme dali na radu Bruce Willise, který říkal, že Sobieski je nejlepší vodka, kterou zná. Bohužel nebyla vychlazená, tak nám příliš nešmakovala, ale jak se ukázalo později, i teplá vodka přišla vhod. Jak už to tak v silně věřících zemích, jako je Polsko, bývá, téma sexu je tabu a podobných pozvánek do kabaretů a strip klubů, jako např. na Václaváku, se v nočním městě dočkáte jen stěží. Jo, tak tohle jsem si myslel, než jsme přijeli do Krakowa, ale je to přesně naopak, téměř hned u Rynku nás slečny odchytávaly a snažily se nás přemluvit, abychom navštívili jeden z jejich luxusních podniků. Po nabídce navštívit nějaký ten klub za 50 zlotych na hlavu jsme zdvořile a s úsměvem na tváři odmítli a pomalu jsme již odcházeli, když v tom najednou slečna vyhrkla, že tam můžem jít i za 5 zlotých. A taková nabídka se neodmítá! Jak jsem říkal, že nám i teplá vodka přišla vhod, tak teď nastal ten správný moment ji dopít. Po krátkém rendez-vous s polskými děvuškami jsme se plni nových zážitků a zkušeností odebrali zpět k hostelu.

  2. září Druhý den jsme měli v plánu navštívit solné jeskyně ve Wieliczce, které jsou asi 20 km od Krakowa, a pak se přesunout severněji do hlavního města. Cesta nám však ráno nezačala úplně mile, protože nás navigace navedla na Rynek, kde už na nás čekali páni policajti a s otevřenou náručí nás vítali a zdravili. „Tadzy Rynek, tadzy ne droga.“ Snažili jsme se jim vysvětlit, že jsme zabloudili a že jsme se tam ocitli omylem, ale byli jacísi imunní vůči našim připomínkám. Takže jsme přispěli 100 zlotých do polského státního rozpočtu a vydali se do solných jeskyní. Prohlídka jeskyní je s průvodcem a trvá cca 2 hodiny. Průvodce či průvodkyni můžete poslouchat v polštině nebo v angličtině. V rámci úspory nákladů jsme zvolili polskou variantu, což se nakonec ukázalo jako menší chyba, protože aspoň já osobně jsem rozuměl tak 5 % celého povídání, které muselo být rozhodně zajímavé. A to jsem si myslel, že polština a čeština pocházejí ze stejné jazykové větve! Nicméně solnými doly jsem byl zcela ohromen. Celý důlní komplex byl prošpikován nejrůznějšími cestičkami, zákoutími, dechberoucími síněmi a sály, některé části byly i zatopené, takže to působilo opravdu neuvěřitelně. Po 2 – 3 hodinové zastávce jsem se vydali směr Waršawa, kde na nás čekalo ubytování na lodi naproti Národnímu stadionu, který byl postaven ku příležitosti fotbalového Eura 2012. Z Krakowa do Waršawy bohužel nevede žádná dálnice, tak ta cesta byla trošku na hovno. Myslím, že nám přejezd zabral tak 4 – 5 hodin. Ale přežili jsme, neměli jsme ani žádné problémy s polskými řidiči, vzhledem k jejich pověsti, a v podvečer jsme byli u botelu. Lodi velel velice příjemný pán, který nám dal mapu města a poradil co a jak. První byla zastávka na jídlo v kebabhousu jménem Sahara, na který nedám dopustit, protože tak dobrý kebab, jsem ještě nežral. A stál jen 10 zlotých, takže necelých 70 Kč. Btw, obecně se dá asi říct, že je v Polsku levněji než v Česku. Po dobrém dlabanci následovalo zastaveníčko v parku pod nejvyšším varšavským monumentem „Palacem Kultury i Nauki“, který Waršavě darovali soudruzi ze Sovětského svazu na důkaz jejich přátelství. Mně osobně se velmi líbil, protože byl večer krásně nasvícený a působil opravdu majestátně, ale asi ne všichni by se mnou souhlasili, zvlášť Poláci ne. Takže v pozadí s touto krásnou budovou jsme se pustili do konzumace turbo tequily, kterou nám nachystal Coufi, poslední člen výpravy, kterého jsem ještě nepředstavil. Turbo tequila je kombinace tohoto alkoholu se šampáněm, inu zvláštní to kombinace, ale proč ne, je potřeba zkusit různé míchačky. Posilněni tímto lahodným mokem vyrážíme vstříc velkovíru waršavské metropole a těšíme se na pořádnou party a divoké Poláky, jejichž mysl pro změnu zastírá vodka. A tak se ptáme místních, kde je nějaké místo, kde to žije, nějaká ulice, náměstí, jenže se nesetkáváme příliš s pochopením. Že prý Waršava ožívá až v pátek a o víkendu, že je teď na party příliš brzo. Hmmm, trošku zklamání, čekal jsem od Waršavy větší punk. Po chvíli bloudění a lehkého vystřízlivění dáme nakonec na radu barmana z Irish pubu, že nejlepší bude jít do ulice Mazowiecka, kde už jsme mimochodem předtím byli, protože nic lepšího nenajdeme. Na ulici se nachází několik diskoték a tak zapadnem do náhodného klubu „Room 13“, vstup 5 zlotych, ktery Coufi svym bystrym okem predtim prozkoumal. Panák vodky (absolut, žubrowka) stál 10 – 12 zlotych, klub spíš menší než malý, ale bylo to tam sympatické. Našimi tanečními kreacemi jsme na parket přilákali další odvážlivce, takže jsme si to užívali naplno a po pár panácích dobré švédské a polské vodky opouštíme tento lokál. Po cestě z diskotéky jsme se ještě jednou pro velký úspěch vrátili na Saharu, kde si někteří z nás (já a Coufi) dali ve 2 ráno šišu, abychom ochutnali tamní kvalitu vodárky a taky abychom ten den zakončili pořádně zkouření.

  3. září Ráno jsme vyrazili opět do centra prohlédnout si Waršavu za světla a taky za střízliva. Vyjeli jsme na vyhlídku Paláce Kultury i Nauki a podívali se na město pěkně z ptačí perspektivy. Ještěže ho tu ti Rusáci nechali postavit, jinak bysme o tak krásná panoramata přišli. Po krátkém přemlouvání chachara z Ostravy a dvou ogarů ze Zlína jsme se vydali do Starého a Nového Města, které je cca 30 min pěšky od Paláce. A stálo to za to, protože obě části staré Waršavy jsou krásné. Navíc je ještě potřeba dodat, že tam vše bylo znovu vybudováno, protože se na Waršavě nacisti za druhé války pěkně vyřádili. Poté vyrážíme opět na sever, kde máme namířeno do trojměstí Gdyně-Gdaňsk-Sopoty. Bereme to přes Lodž a okolo Toruně po rychlostní silnici, potažmo dálnici. Poplatky se vybírají jen na dálnici a není to vůbec drahý špás. Kvalita obou povrchů byla znamenitá, takže nám 400 km ubíhalo jako po másle. Po cestě jsme v průvodci objevili kemp Zamkowa Góra, který je asi 10 min pěšo od moře, tak jsme neváhali a jeli se tam ubytovat. Jedna noc nás vyšla asi na 85 zlotých dohromady, takže docela férová cena. Po nákupu nutných surovin pro večerní zábavu, jsme se vydali k moři a dosáhli tak našeho vytyčeného cíle, i když vrchol přišel ještě o pár hodin později. No byla to docela romantika, sedět se třema kámošema na severu Polska na molu pod jasně zářícími hvězdami, poslouchat přitom šumící moře a do toho všeho dýchat vzduch nasáklý mořskou solí, co víc si může člověk přát??? Snad jen více lahví žubrowky!!! Prázdné láhve jsme jako správně uvědomělí ekologové hodili do moře. Předtím však do nich každý z nás něco vložil a posloužily tedy jako lahve nesoucí odkaz čtyř mladých Čechů. Nutno dodat, že se nám hody příliš nepovedly, takže asi za dvě minuty jsme mohli vidět lahve pomalu připlouvat ke břehu. Poté jsme se podél pobřeží vydali do Sopot, které byly asi 25 min vzdálené. Pár lidí tam bylo, ale žádný velký nátřesk. Jak jsme se později dozvěděli od místní rodačky, tak už je po sezóně, a je tam tudíž liduprázdno. Ale kdybychom prý přijeli dřív, tak se tam nedá hnout. To zní jako výzva pro příště. Pro změnu nám byla opět nabízena možnost navštívit místní „diskotéku“, ale tady pod 30 zlotých na hlavu nešli, prý že tady jsme v Sopotech a ne v Krakowě, holt tady už to byli tvrdí byznysmeni a nechtěli zlevnit ani o groš. Jen abych nezapomněl, tak toho večera byl vítězem zájezdu Coufi, který přepálil začátek a nejen mocná piva ho zmohla natolik, že měl toho večera menší výpadek paměti. Upřímně, kdo ví, jak by to zamávalo s námi, takže Coufi, všechna čest, žes to přežil. Aspoň jsme se ale pak druhý den měli o čem bavit, když jsme mu osvěžovali paměť?. Opět jsme narazili na stánek se zapiekankami, tak jsme neodolali, ale už to nebyla taková lahoda jako ta první v Krakowě. A vrcholem čtvrteční noci bylo koupání v moři, které mělo asi nějakých 17 stupňů Celsia, takže to byl docela punk, ale je potřeba občas takové věci vyhecovat, protože na to člověk už nikdy nezapomene.

  4. září Dopoledne jsme místní sopotskou střelou vyrazili do Gdaňsku (německy Danzig) a tam jsme strávili celý den. Mimo jiné jsme tu také vyzkoušeli druhou místní specialitu a to polévku jménem žurek, která je něco mezi českou bramboračkou a kyselicou, dal bych si ji klidně znova. Gdaňsk se mi ze všech měst, která jsme v Polsku navštívili (moc jich nebylo, asi jen 5), líbil nejvíc a všem ho doporučuju. Nádherné přístavní město s útlými, vysokými domy, Královskou cestou, několika velkými cihlovými kostely a muzeem či jakýmsi kulturním centrem připomínajícím význam a odkaz odborového hnutí Solidárnost. Do Gdaňsku bych se klidně hned přestěhoval. V centru bylo docela dost turistů, ale nic strašného to nebylo. Kousek za centrem se nacházelo již zmíněné kulturní centrum věnované částečně památce odborového hnutí. Sem mohl člověk vstoupit zdarma a během cca hodinky si projít expozici věnovanou vývoji politické situace v 70. a 80. letech v Polské lidové republice. Bylo možné zhlédnout krátké filmy či vyzkoušet si na vlastní kůži, nebo kůži kamarádů, sílu velmi známého bílého policejního obušku, to byl asi největší zážitek! Na večer jsme se vrátili do kempu, kde jsme se rozhodli strávit ještě jednu noc, jejíž průběh byl víceméně podobný té předešlé, jen s tím rozdílem, že Coufi už tak neřádil a taky jsme se nekoupali, ale zato jsme zažili jiné věci. Po posezení na pláži a šplhání na plavčíkův posed jsme se vydali opět směrem Sopoty, když vtom jsme najednou kdesi z dálky uslyšeli ozvěny živé muziky a po chvíli chůze jsme do tohoto přímořského baru vlezli. Atmosféra tam byla více než dobrá a jak už tak bývá Davidovým zvykem, tak šel hned na parket, kde to začal roztancovávat s místními dámami. Bohužel koncert asi po dvou písničkách skončil, což ale vůbec nevadilo, protože zábava s místními pokračovala dál. Poté co se dozvěděli, že jsme Češi, tak frontman této kapely zapojil drát do své empétrojky a z reproduktorů se začaly ozývat nám známé zvuky. Ano, byla to Želva od Petra Jandy a jeho kapely Olympic, kdo by to byl od polských sousedů čekal, že tuhle muziku znají. A tak jsme ještě chvílu trsali na Želvu i s Polákama! Poté se zmínili, že jejich nejoblíbenější českou kapelou je Blue Effect Vladimíra Mišíka a taky tam někdo obdivoval kytarové umění Radima Hladíka. A na závěr nám při odchodu zahráli nějakou píseň od Vysané fixy. Po seznámení se s mladým párem jsme společně vyrazili do nedalekého klubu, který byl podle nich v Sopotech legendární a vůbec možná jeden z prvních. Klub se jmenoval „SFINKS 700“. V klubu byly dvě scény, na té větší hráli něco ve stylu dubstepu, na druhém, menším to byl spíš D’n’B. Klub byl opravdu zajímavý a stojí za navštívení, pokud se tam chystáte, protože například nebylo vůbec ojedinělé, pokud se spolu dva chlapci zavřeli v kabince na záchodech. To je prostě život!

  5. září Předposlední den jsme si sbalili naše sakypaky a vyrazili ještě severněji do národního parku –Slowiński Park Narodowy. Platí se tu za vstup i parkování. Vstup činil myslím 3 zloté a parkování 4 zloté/hod. Tento park je poměrně rozlehlý, takže jsme ho nestihli projít celý, avšak jeho hlavní atrakci, pohybující se pískové duny, jsme navštívili. Bylo to něco neskutečného, jako bychom se najednou ocitli na Sahaře, ne v té waršavské, ale přitom jsme byli pořád v Polsku. A co bychom to byli za chlapy, kdybychom to zase nevyhecovali. Takže vítr nevítr, zima nezima, jde se do moře! Zezačátku voda celkem štípala, ale pak už to byla lambáda a měli jsme se skoro jak v Karibiku. Moře bylo čiré a ani ne tak moc slané jako například Jadran. Cestou zpátky se člověk může ještě vyblbnout v dunách a užívat si „Sahary“ u Baltského moře. Na závěr někteří z nás okoštovali poslední místní specialitu, a to bigos, taky stojí určitě za vyzkoušení. Tím byla víceméně naše poznávačka u konce, protože nás čekal už jen přesun autem zpátky na jih. Po 8. hodině večerní jsme dorazili do Toruně, mimochodem rodiště Mikuláše Koperníka, kterému vděčíme za to, že je slunce uprostřed sluneční soustavy. V Toruni jsme neměli domluvené ubytování, a jak jsme se později dozvěděli, tak bysme ani žádné nesehnali, protože bylo vše obsazené. V krátkosti jsme si prošli centrum, kde to žilo např. mnohem víc než ve Waršavě a které bylo také velice historické, ale bylo tam podezřele moc mužů v teplákových soupravách Lonsdale, a vydali se za město na nějaké odpočívadlo, kde jsme si dali naši poslední žubrowku a naposled se vyspali na polském území.

  6. září Ráno už nás čekala jen cesta fábkou přes Lodž-Katowice-Ostrava.

Gdansk je jedno z mojich srdcovych miest? like?

Odpovědět na tento příspěvek

parádně zpracované Rade! ?

Odpovědět na tento příspěvek

Dóoobrýýý?

Odpovědět na tento příspěvek

To jako myslíš vážně ty náklady?? ? Jenom?? ??

Odpovědět na tento příspěvek

Odpovědet na tento příspěvek

Tento web používá cookies a další sledovací technologie rozlišovat mezi jednotlivými počítači, nastavení individuální služby, analytické a statistické účely a přizpůsobení obsahu a reklamy. Tato stránka může obsahovat také soubory cookie třetích stran. Pokud budete nadále používat stránky, předpokládáme, odpovídá aktuální nastavení, ale lze je kdykoli změnit. Další informace zde: Ochrana soukromí