POZOR NA RADY ZVENKU - těším se v komentářích na vaše...

POZOR NA RADY ZVENKU - těším se v komentářích na vaše postřehy a zkušenosti:-)

"Pozor na rady zvenku," pokud tuto větu řeknu v závěrečných minutách na konci kurzu o kontaktním rodičovství, vzbudí to velký ohlas a smích. Ono to ale až tak směšné téma není, pokud se týká našich příbuzných a blízkých...

V kontaktním rodičovství je dokonce tento bod jako jeden z principů. Ale "pozor na rady zvenku" platí všeobecně.

Univerzální „návody na život“, mohou někomu fungovat a někomu nemusí. A tím pádem nejsou tyto návody univerzální....

Při výchově pouze vy – jako máma a táta - jste experti na děťátko. A také dítě samotné má odpovědi na otázky. Ptejte se ho tedy, naciťujte se na něj a komunikujete s ním.

Ano, rady zvenku nás mohou inspirovat. Můžeme mít hodně otevřenou mysl, vnímat všechny možnosti, odkládat naše zbytečné filtry a zátěže. Neuzavírat se v jednom modelu, programu, v jedné škatulce či šuplíku. Pak si snáz dokážeme vybrat, co můžeme a chceme zkoušet. Inspiraci jsme sice našli “venku”, ale dál to jde již z nás..

✦ ✦ ✦ Protože každý z nás je jedinečný, neexistují žádné univerzální návody na všechny. ✦ ✦ ✦

Proč rady nefungují?

Protože jsme každý originál a každý máme jiné nastavení naší mysli. Existují různé metody, jak se uchopit, poznat, různé testy a psychologie. Některé jsou povrchnější, jiné přesnější. Ale jsou i hodně dobré typologie, které nás mohou výrazně nasměrovat k sobě sama.

Za sebe mohu vřele doporučit typologii Alexandry Polarczyk, která se jmenuje MENTÁLNÍ JAZYKY.

Díky této typologii vidíme, že každý z nás funguje jinak. Každý z nás má uvnitř mysli ŘÍDÍCÍ CENTRUM, které je každého člověka nastaveno v úplně jiných parametrech.

To, jak se projevujeme navenek, jak mluvíme, jaké výrazy používáme, jak myslíme, vše vychází z “továrního” nastavení typu, ve kterém jsme se narodili. Každý z nás tedy potřebuje něco jiného a Mentální jazyky dokáží říci, co to je..

INTUICE, SRDCE, TĚLO, HLAVA

Jsou lidé, kteří vnímají přes tělo – vše cítí v těle a hmotném světě, instinktů, potřeb, sexuality, realistických věcí, péče, síly a prosazení se..

Jsou lidé, kteří jsou více v hlavě – logicky myslící, vše potřebují mít srovnané, racionálně uchopené, vysvětlené, naplánované, vykonané, hodnotné, spočítané..

▲ Jsou lidé vnímající vše skrze intuici – že to uvnitř cítí, vidí, vnímají ten neurčitý iracionální “pocit”, vnímají jiné světy, celkový pohled, duchovno..

♥ Jsou lidé, kteří hodnotí svět podle srdce – potřebují prožívat emoce, city, vztahy, komunikaci slovem, dramatem, vazbou, láskou, emocionální rozměr světa..

Už z tohoto zcela základního dělení lze poznat, že například rada „řiďte se intuicí“ nebude fungovat všem. Může vám to říkat kdokoli – já, vaše kamarádka, rodina a příbuzní, nebude to fungovat, pokud jste zrovna například logický člověk. Pak budete potřebovat mít vše logicky uchopené, vysvětlené rozumem, vědecky, v tabulce, nikoliv neurčitým pocitem či představou..

Takový člověk potom radu „ řiďte se intuicí“ buď rovnou zahodí, nebo ho bude paralyzovat – bude si říkat: “Když to říká právě tato osoba, bude to asi pravda, měl bych se řídit intuicí. To, že to chci uchopit hlavou, je asi špatně, dělám to asi špatně, měl bych to přehodnotit.“

Ale tak to vůbec nemusí být. Vy jste v pořádku tak, jak jste, jak to vnímáte, cítíte, a tudíž rady zvenku můžeme přijmout jen jako inspiraci.

SPORNÉ TÉMA

Důležité je si uvědomovat téma "rady zvenku" i v obráceném pořadí – když je někomu dávám já. Nevyžádané rady většinou nefungují, nikdo je moc nechce slyšet a nás to i vyčerpává. Nevyžádaných rad se zkusme zbavit. Je dobré si uvědomit, že tyto principy jdou z nás a že nám fungují, že je dobře, že nám fungují, a že je chceme tím pádem sdílet s ostatními. Ale neznamená to, že ostatním budou fungovat.

Pokud tedy nebudou ostatní naše rady respektovat nebo vůbec vnímat, nemusí se nás to dotknout.

Příkladem může být, když my nosíme dítě v šátku a jsme přesvědčení, že je to prospěšné všeobecně a i pro nás osobně je skvělé, přesto je nemůžeme nutit všem. Každý má jinou cestu a potřebuje jiné zážitky a zkušenosti v životě. Někdy je to ale opravdu obtížné vydržet, když si například myslíme, že si daný člověk situaci ztěžuje nebo že si ubližuje nebo ubližuje někomu jinému /dítěti/....

Pokud je "proti nám" někdo v blízké rodině, máme tendenci řešit věci hodně emočně – zvláště, když je to švagrová, tchyně, či vlastní rodiče, může nás to až zraňovat, že nám do výchovy a péči o dítě mluví. Většinou cítíme nedůvěru z jejich strany. Je dobré si tyto naše negativní pocity zpracovat tak, abychom s blízkými nebojovali. Z bojů o moc vychází vždy někdo jako vítěz a někdo jako poražený, ale cítit se špatně mohou obě strany. Boj narušuje ve vztahu důvěru a otevřenost.

VYSVĚTLIT V MÍRU

Berme to tak, že oni to myslí dobře. A ruku na srdce, většinou nebo vždy to tak bývá, že? Můžete rodině říct, že se nad tím zamyslíme a poděkujeme jim za jejich postřehy. Nebo můžete „v míru” vysvětlit, proč to děláme jinak. Nepřesvědčujme se navzájem o svých pravdách– protože pravdu můžeme mít všichni, a přesto každý jinou. Každý ze svého úhlu pohledu. Když se snažíme o své pravdě přesvědčovat, tak to nefunguje. Většinou přesvědčování vede k frustraci, stresu, vyčerpání, případně až k hádkám. Smysl je v tom nenechat se od okolím zviklat a současně nebojovat, nedělat nepříjemnou atmosféru.

MLUVIT ZA SEBE

Je dobré mluvit za sebe v první osobě: „Já to mám takhle…já to cítím takhle, já to chci takhle vyzkoušet.“ Já-výroky jsou velmi funkční metodou komunikace s dětmi, partnerem, blízkými a celkově ve vztazích. Měli bychom si je co nejlépe osvojit a používat.

Když ve vypjaté situaci řekneme tchyni: “Tak se podívej, jak ty jsi tady vychovala svoje dítě! Tomuto říkáš, že ti to funguje? Vždyť se podívej, co všechno on teď dělá!” vede k tomu, že se nám vztahy postupně rozpadnou. A to za to nestojí...

Mimochodem i to, jakým způsobem potřebujeme, aby k nám druzí lidi mluvili a co ve skutečnosti slyšíme, dokáže vysvětlit typologie Mentální jazyky.

ANEBO NEVYSVĚTLUJTE VŮBEC

Další možností je nevysvětlovat nic. Pokud jsme sami ještě ve fázi, kdy nevíme, jestli nám to bude nebo nebude fungovat, jestli se mi to bude líbit nebo nebude, a jsem si v této dané věci ještě nejistá (např. v začátcích bezplenkové komunikační metody), nemá cenu to nikomu moc vysvětlovat a pokud jedu na návštěvu k tchyni a ona mi do všeho mluví, buď tam bezplenkovku nedělám, protože by mě to znervózňovalo, nebo se z těch okolních vazeb na chvilku stáhnu, vyzkouším si to, utřídím si sama v sobě, jestli je to pro nás dobré nebo ne, jestli to chceme nebo nechceme praktikovat dál a až ve chvíli, kdy já sama mám v sobě jasno, mohu to teprve „ukázat světu“. Nemusíme tedy náročně vysvětlovat, ani obhajovat. Můžeme to zkrátka jen obyčejně "dělat".

Mám zkušenost, pokud se to takto sama uvnitř rozhodnu a přesvědčím se zkušenostmi, že takto je to pro naši rodinu v pořádku, že to takto jdeme teď dělat, žít nebo zkoušet – zaintegrujeme toto rozhodnutí - tak okolí tato rozhodnutí naprosto krásně přijímá. Nemusím nic vysvětlovat – oni jen sledují, jak já funguju, co dělám, a třeba až s nějakým delším časovým odstupem mi řeknou: „ Zpočátku jsem tomu vůbec nevěřila..... Myslela jsem si, že....., ale já vidím, že to funguje!” Když nepřinášíme a nepodporujeme hádku, agresi a vzájemné přesvědčování, když to necháme jen tak plynout a my si spokojeně žijeme, okolí pak reflektuje, že jsme spokojení a jsou rádi. Protože si přejí pro nás i naše děti to nejlepší.

KAŽDÝ NA SVÉ CESTĚ

Každý jsme na své cestě – nejsme ani výš, ani níž než ten druhý – prostě jsme na jiné cestě, potřebujeme jiné zkušenosti a jiné zážitky a jinou výchovu. Buďme tedy respektující. Pokud nás něco opravdu zraňuje, je dobré mít v té chvíli soucit k ostatním, i k sobě. Nikdo z nás není dokonalý, často i my potřebujeme soucit od ostatních. Nikdo neděláme věci perfektně /a to perfektně znamená pro každého z nás něco jiného, jiný pojem a fungování/.

Nedávejte nevyžádané rady ostatním a nenechte se radami zvenku zviklat, pokud máte pocit, že dláte dobře. Nenechte se manipulovat, ovládat váš vztah s vaším dítětem, věřte sami sobě, podporujte váš vztah s vaším dítětem, abyste věděli, že vašemu děťátku i sobě můžete důvěřovat.

Pokud se potřebujete na nějakou dobu stáhnout, že vás to příliš rozhazuje, když vás někdo staví do konfrontace a máte potřebu se obhajovat – klidně se na nějakou dobu stáhněte, utřiďte si to sami v sobě a pak zase můžete vyjít do světa - stabilnější a jistější.

S úctou, https://www.facebook.com/lucieharnosova/

PS: CHCETE-LI SE DOZVĚDĚT O MENTÁLNÍCH JAZYCÍCH VÍC - O VAŠICH DĚTECH A TYPECH VÁS VŠECH V RODINĚ - DOPORUČUJI KURZ http://kurzy.lucieharnosova.cz/

https://www.facebook.com/kontaktnirodicovstviabkm/ https://www.facebook.com/kontaktnirodicovstviabkm/photos/a.491697467533737.98624.491694480867369/1450033838366757/POZOR NA RADY ZVENKU - těším se v komentářích na vaše postřehy a zkušenosti:-)

"Pozor na rady zvenku," pokud tuto větu řeknu v závěrečných minutách na konci kurzu o kontaktním rodičovství, vzbudí to velký ohlas a smích. Ono to ale až tak směšné téma není, pokud se týká našich příbuzných a blízkých...

V kontaktním rodičovství je dokonce tento bod jako jeden z principů. Ale "pozor na rady zvenku" platí všeobecně.

Univerzální „návody na život“, mohou někomu fungovat a někomu nemusí. A tím pádem nejsou tyto návody univerzální....

Při výchově pouze vy – jako máma a táta - jste experti na děťátko. A také dítě samotné má odpovědi na otázky. Ptejte se ho tedy, naciťujte se na něj a komunikujete s ním.

Ano, rady zvenku nás mohou inspirovat. Můžeme mít hodně otevřenou mysl, vnímat všechny možnosti, odkládat naše zbytečné filtry a zátěže. Neuzavírat se v jednom modelu, programu, v jedné škatulce či šuplíku. Pak si snáz dokážeme vybrat, co můžeme a chceme zkoušet. Inspiraci jsme sice našli “venku”, ale dál to jde již z nás..

✦ ✦ ✦ Protože každý z nás je jedinečný, neexistují žádné univerzální návody na všechny. ✦ ✦ ✦

Proč rady nefungují?

Protože jsme každý originál a každý máme jiné nastavení naší mysli. Existují různé metody, jak se uchopit, poznat, různé testy a psychologie. Některé jsou povrchnější, jiné přesnější. Ale jsou i hodně dobré typologie, které nás mohou výrazně nasměrovat k sobě sama.

Za sebe mohu vřele doporučit typologii Alexandry Polarczyk, která se jmenuje MENTÁLNÍ JAZYKY.

Díky této typologii vidíme, že každý z nás funguje jinak. Každý z nás má uvnitř mysli ŘÍDÍCÍ CENTRUM, které je každého člověka nastaveno v úplně jiných parametrech.

To, jak se projevujeme navenek, jak mluvíme, jaké výrazy používáme, jak myslíme, vše vychází z “továrního” nastavení typu, ve kterém jsme se narodili. Každý z nás tedy potřebuje něco jiného a Mentální jazyky dokáží říci, co to je..

INTUICE, SRDCE, TĚLO, HLAVA

Jsou lidé, kteří vnímají přes tělo – vše cítí v těle a hmotném světě, instinktů, potřeb, sexuality, realistických věcí, péče, síly a prosazení se..

Jsou lidé, kteří jsou více v hlavě – logicky myslící, vše potřebují mít srovnané, racionálně uchopené, vysvětlené, naplánované, vykonané, hodnotné, spočítané..

▲ Jsou lidé vnímající vše skrze intuici – že to uvnitř cítí, vidí, vnímají ten neurčitý iracionální “pocit”, vnímají jiné světy, celkový pohled, duchovno..

♥ Jsou lidé, kteří hodnotí svět podle srdce – potřebují prožívat emoce, city, vztahy, komunikaci slovem, dramatem, vazbou, láskou, emocionální rozměr světa..

Už z tohoto zcela základního dělení lze poznat, že například rada „řiďte se intuicí“ nebude fungovat všem. Může vám to říkat kdokoli – já, vaše kamarádka, rodina a příbuzní, nebude to fungovat, pokud jste zrovna například logický člověk. Pak budete potřebovat mít vše logicky uchopené, vysvětlené rozumem, vědecky, v tabulce, nikoliv neurčitým pocitem či představou..

Takový člověk potom radu „ řiďte se intuicí“ buď rovnou zahodí, nebo ho bude paralyzovat – bude si říkat: “Když to říká právě tato osoba, bude to asi pravda, měl bych se řídit intuicí. To, že to chci uchopit hlavou, je asi špatně, dělám to asi špatně, měl bych to přehodnotit.“

Ale tak to vůbec nemusí být. Vy jste v pořádku tak, jak jste, jak to vnímáte, cítíte, a tudíž rady zvenku můžeme přijmout jen jako inspiraci.

SPORNÉ TÉMA

Důležité je si uvědomovat téma "rady zvenku" i v obráceném pořadí – když je někomu dávám já. Nevyžádané rady většinou nefungují, nikdo je moc nechce slyšet a nás to i vyčerpává. Nevyžádaných rad se zkusme zbavit. Je dobré si uvědomit, že tyto principy jdou z nás a že nám fungují, že je dobře, že nám fungují, a že je chceme tím pádem sdílet s ostatními. Ale neznamená to, že ostatním budou fungovat.

Pokud tedy nebudou ostatní naše rady respektovat nebo vůbec vnímat, nemusí se nás to dotknout.

Příkladem může být, když my nosíme dítě v šátku a jsme přesvědčení, že je to prospěšné všeobecně a i pro nás osobně je skvělé, přesto je nemůžeme nutit všem. Každý má jinou cestu a potřebuje jiné zážitky a zkušenosti v životě. Někdy je to ale opravdu obtížné vydržet, když si například myslíme, že si daný člověk situaci ztěžuje nebo že si ubližuje nebo ubližuje někomu jinému /dítěti/....

Pokud je "proti nám" někdo v blízké rodině, máme tendenci řešit věci hodně emočně – zvláště, když je to švagrová, tchyně, či vlastní rodiče, může nás to až zraňovat, že nám do výchovy a péči o dítě mluví. Většinou cítíme nedůvěru z jejich strany. Je dobré si tyto naše negativní pocity zpracovat tak, abychom s blízkými nebojovali. Z bojů o moc vychází vždy někdo jako vítěz a někdo jako poražený, ale cítit se špatně mohou obě strany. Boj narušuje ve vztahu důvěru a otevřenost.

VYSVĚTLIT V MÍRU

Berme to tak, že oni to myslí dobře. A ruku na srdce, většinou nebo vždy to tak bývá, že? Můžete rodině říct, že se nad tím zamyslíme a poděkujeme jim za jejich postřehy. Nebo můžete „v míru” vysvětlit, proč to děláme jinak. Nepřesvědčujme se navzájem o svých pravdách– protože pravdu můžeme mít všichni, a přesto každý jinou. Každý ze svého úhlu pohledu. Když se snažíme o své pravdě přesvědčovat, tak to nefunguje. Většinou přesvědčování vede k frustraci, stresu, vyčerpání, případně až k hádkám. Smysl je v tom nenechat se od okolím zviklat a současně nebojovat, nedělat nepříjemnou atmosféru.

MLUVIT ZA SEBE

Je dobré mluvit za sebe v první osobě: „Já to mám takhle…já to cítím takhle, já to chci takhle vyzkoušet.“ Já-výroky jsou velmi funkční metodou komunikace s dětmi, partnerem, blízkými a celkově ve vztazích. Měli bychom si je co nejlépe osvojit a používat.

Když ve vypjaté situaci řekneme tchyni: “Tak se podívej, jak ty jsi tady vychovala svoje dítě! Tomuto říkáš, že ti to funguje? Vždyť se podívej, co všechno on teď dělá!” vede k tomu, že se nám vztahy postupně rozpadnou. A to za to nestojí...

Mimochodem i to, jakým způsobem potřebujeme, aby k nám druzí lidi mluvili a co ve skutečnosti slyšíme, dokáže vysvětlit typologie Mentální jazyky.

ANEBO NEVYSVĚTLUJTE VŮBEC

Další možností je nevysvětlovat nic. Pokud jsme sami ještě ve fázi, kdy nevíme, jestli nám to bude nebo nebude fungovat, jestli se mi to bude líbit nebo nebude, a jsem si v této dané věci ještě nejistá (např. v začátcích bezplenkové komunikační metody), nemá cenu to nikomu moc vysvětlovat a pokud jedu na návštěvu k tchyni a ona mi do všeho mluví, buď tam bezplenkovku nedělám, protože by mě to znervózňovalo, nebo se z těch okolních vazeb na chvilku stáhnu, vyzkouším si to, utřídím si sama v sobě, jestli je to pro nás dobré nebo ne, jestli to chceme nebo nechceme praktikovat dál a až ve chvíli, kdy já sama mám v sobě jasno, mohu to teprve „ukázat světu“. Nemusíme tedy náročně vysvětlovat, ani obhajovat. Můžeme to zkrátka jen obyčejně "dělat".

Mám zkušenost, pokud se to takto sama uvnitř rozhodnu a přesvědčím se zkušenostmi, že takto je to pro naši rodinu v pořádku, že to takto jdeme teď dělat, žít nebo zkoušet – zaintegrujeme toto rozhodnutí - tak okolí tato rozhodnutí naprosto krásně přijímá. Nemusím nic vysvětlovat – oni jen sledují, jak já funguju, co dělám, a třeba až s nějakým delším časovým odstupem mi řeknou: „ Zpočátku jsem tomu vůbec nevěřila..... Myslela jsem si, že....., ale já vidím, že to funguje!” Když nepřinášíme a nepodporujeme hádku, agresi a vzájemné přesvědčování, když to necháme jen tak plynout a my si spokojeně žijeme, okolí pak reflektuje, že jsme spokojení a jsou rádi. Protože si přejí pro nás i naše děti to nejlepší.

KAŽDÝ NA SVÉ CESTĚ

Každý jsme na své cestě – nejsme ani výš, ani níž než ten druhý – prostě jsme na jiné cestě, potřebujeme jiné zkušenosti a jiné zážitky a jinou výchovu. Buďme tedy respektující. Pokud nás něco opravdu zraňuje, je dobré mít v té chvíli soucit k ostatním, i k sobě. Nikdo z nás není dokonalý, často i my potřebujeme soucit od ostatních. Nikdo neděláme věci perfektně /a to perfektně znamená pro každého z nás něco jiného, jiný pojem a fungování/.

Nedávejte nevyžádané rady ostatním a nenechte se radami zvenku zviklat, pokud máte pocit, že dláte dobře. Nenechte se manipulovat, ovládat váš vztah s vaším dítětem, věřte sami sobě, podporujte váš vztah s vaším dítětem, abyste věděli, že vašemu děťátku i sobě můžete důvěřovat.

Pokud se potřebujete na nějakou dobu stáhnout, že vás to příliš rozhazuje, když vás někdo staví do konfrontace a máte potřebu se obhajovat – klidně se na nějakou dobu stáhněte, utřiďte si to sami v sobě a pak zase můžete vyjít do světa - stabilnější a jistější.

S úctou, [https://www.facebook.com/lucieharnosova/])

PS: CHCETE-LI SE DOZVĚDĚT O MENTÁLNÍCH JAZYCÍCH VÍC - O VAŠICH DĚTECH A TYPECH VÁS VŠECH V RODINĚ - DOPORUČUJI KURZ [http://kurzy.lucieharnosova.cz/])

Odpovědet na tento příspěvek

Tento web používá cookies a další sledovací technologie rozlišovat mezi jednotlivými počítači, nastavení individuální služby, analytické a statistické účely a přizpůsobení obsahu a reklamy. Tato stránka může obsahovat také soubory cookie třetích stran. Pokud budete nadále používat stránky, předpokládáme, odpovídá aktuální nastavení, ale lze je kdykoli změnit. Další informace zde: Ochrana soukromí