Některými z vás jsem byl osloven s tím, že by chtěli vědět...

Některými z vás jsem byl osloven s tím, že by chtěli vědět více o funkcích v rodině, jak to myslím. Tak jsem se odvážil zveřejnit zde úryvek z mé knihy týkající se ryze funkcí. Kritizujte svobodně!

O FUNKCÍCH A ROLÍCH V RODINĚ I ŽIVOTĚ

O funkcích a rolích bylo napsáno mnoho knih. Funkce a role jsou součástí našich mnohovrstevných vztahů. Přesto si nemyslím, že funkce a role mají donutit každého k hlubokému studiu. Většina lidí přistupuje k funkcím spíše intuitivně a většina rodin a pracovních týmů napovídá o porušování pravidel funkcí hodiny a hodiny, přitom často diskuze nevedou o tom, co dané funkci právem náleží a co již ne.

Každý z nás začíná svůj život nejnižší funkcí, a to funkcí dítěte. Dítě je podřízeno zpočátku všem. I strýcům, tetičkám, bratrancům a sestřenicím a dokonce i blízkým přátelům rodiny. Z hlediska této funkce nemůže určovat, jak často bude přebalen do čistých plen, jak často dostane stravu, zda přitopit či vyvětrat. Pokud ho následně život obdaruje dalším sourozencem, vystoupá o první stupínek výše. Moc výhod to pravda neposkytuje, ale přece. Přijdou první požadavky na vedení. Ohlídej mi malého na chviličku, než si skočím pro láhev se sunarem. A jsme pro tu malou chvíli šéfové situace. Z toho vyplývá, že čím vyšší funkce, tím větší zodpovědnost. Dalším krokem je školní svět. Mylně se domníváme, že spolužáci mají stejné funkce. Někdo je silnější, někdo chytřejší a někoho rodiče jsou přátely třídní učitelky a znají se s učitelkou déle. O naší funkci rozhodnou genetické dispozice a předešlé vztahy. Pokud budeme mít “zdravé” sebevědomí, budeme ve třídě stát poměrně vysoko. Pokud si již přineseme do třídy strach, někteří spolužáci si nás bleskurychle podřídí. Někteří až do extrému, tedy dojde k šikaně. Šikana není způsobena jen nezdravým sebevědomím těch, kteří šikanu zneužijí. Je způsobena i těmi, kteří se před ní nedokáží bránit právě díky pošramocenému sebevědomí. Sňatkový podvodník také nikdy neuspěje pokud nenajde důvěřivé a submisivní ženy, které dokáže obelstít. Když si tohle uvědomíme, rady jsou pak poměrně snadné. První zaměstnání. Docílili jsme určitého vzdělání a nastupujeme doprostřed pracovního kruhu. Třeba jako recepční v hotelu. Zpočátku jsme na tom stejně jako po narození. Stojíme na nejnižším stupínku v kolektivu přesto, že našimi spolupracovníky jsou uklízečky, údržbáři a jiní, kteří svoje zaměstnání vykonávají s nižším vzděláním a intuitivně se cítíme ve funkci výše než oni. Pokud nám není jasné, že v počátku stojíme nejníže, narazíme. Nemůžeme první den sprdnout uklízečku. Bude-li šéf “normální”, narazíme právě v tom, že zastání se dostane uklízečce. A jak je to tedy? Není to složité. Nově příchozí si svoji funkci musí nejdříve vydobýt. Předvést výkon zasluhující si respekt. Toto pravidlo platí obecně a nelze ho porušit. Šéf, který první den ve své funkci vyhodí mnoholetého zasloužilého pracovníka, se zlým se potáže. Ano, výpověď může projít. Ale za cenu velké ztráty respektu, který pak bude získávat zpět daleko pracněji, než když projeví zdvořilou zdrženlivost a se zásadními rozhodnutími přijde až ve správný čas. Stalo se moderním trendem, kdy psychologie zasahuje i do byznysu, že firmy si pěstují loajální zaměstnance se správným citem k funkcím a z posledního človíčka v obsluze se vypracují na šéfa pobočky. Tito lidé jsou následně velmi ceněni. A toto přeskakování funkcí platí i v rodině. Budeme-li pozváni na první návštěvu v rodině u naší zastávající a u prvního stolování vynadáme jejímu malému bratříčkovi za rošťačení, narazíme. Když to samé uděláme kupříkladu po roce, kdy nás rodina již přijala, dostane bratříček možná i pleskaneček se slovy: “Jak to, že jsi ho neposlechl, lumpe!”. A pojďme dál, tedy do partnerského vztahu. Muž a žena při pouhém pohledu do klína nemají stejné funkce, jak se většina domnívá. Ano, právně oba můžeme spor dotáhnou třeba až k ústavnímu soudu. Jsou roviny, kdy naše funkce stojí opravdu na stejné úrovni. Svoji funkci ve vztahu si přesto budujeme a některé jsou jednoduše dané. Právě emancipace hledá v moderním světě rovnováhu ve funkcích a často naráží. Je zde mnohdy nesmyslná genrová válka a z toho pramenící návrhy na nesmyslné genrové požadavky. Kupříkladu existují politické strany, které se u žen snaží získat sympatie tím, že požadují stejný počet poslanců a polankyň či dokonce dokonce stejné procentuální zastoupení ministrů a ministryň. Představme si, že by ta samá strana chtěla zabezpečit, aby v ostravském dole fáral stejný počet žen jako mužů. Každé pohlaví má přeci zcela odlišné dispozice. Přesto pro mne emancipace znamená to, že neopovrhuji “ženou” poslankyní ani “ženou” hornicí a ani “mužem”, který je zdravotní sestrou nebo chcete-li bratrem. Naše správné zaujetí funkce ve vztahu je více závislé na jiném pravidle, kterému se říká i pyramida. Pokud si postavíte žebříček důležitosti od nejnižšího čísla k nejvyššímu z tohoto výběru, dozvíte se, jak na tom jste. K ohodnocení použijte termíny: Já, Partner, Děti, Rodiče a Sourozenci, Přátelé a pak Cosi, co nás přesahuje. U Cosi je potřeba se zastavit a nabídnout v širší škále, ať si každý vybere, co je mu nejbližší. Tedy: Bůh, Hospodin, Vesmír, Příroda, Širší vědomí a slyšel jsem i transcendentální X. Pokud chcete mít bezstarostný život z pohledu funkcí a rolí, měl by váš žebříček od nejdůležitějšího k nejméně důležitému vypadat takto. 1. Já + Cosi, 2. Partner, 3. Děti, 4. Rodiče a Sourozenci, 5. Přátelé. Je mnoho způsobů, jak váš žebříček “narovnat”. Pro někoho postačí sama informace a hlubší rozjímání, pro někoho bude vhodná osobní terapie s vhodným terapeutem, pro někoho bude nejlepším řešením systemická konstelace. Jsme každý natolik zcela originálně uhněten, že způsobů růstů existuje nepřeberné množství a není tedy podstatné všechny vyjmenovávat. Držme se podstatného. Dalším krokem v životě se stane rodičovství. A rodič je silná funkce. Je to zcela jedinečná a neopakovatelná zodpovědnost. Naším nejvyšším cílem je přivést dítě do dospělosti a následně jej pak propustit do jeho vlastního života. Jak krátké a výstižné. Teď už tu může dojít jen k chybám, protože se tento jednoduchý cíl nepodaří bezchybně provést. Pakliže stojí dítě v žebříčku výše než partner, vede to často k tomu, že dítě v dospělosti bude mít problém s nalezením partnera pro celý zbytek jeho života. Pokud dítě není samostatné a je závislé na rodičovském servisu, nezbude mu nic jiného než nalézt partnera, který v tomto servisu bude pokračovat. A výběr je najednou velice úzký. Kdo chce dnes vstoupit do vztahu s tím, že se bude o druhého jen starat a sám péči nedostane? Můžeme si namlouvat, že s rozumem se jedinec změní, dozraje. Pravda, může, leč se jedná tak trochu o zázrak. Determinace z dětství je většinou daleko silnější než si myslíme. Nejdůležitější rada je také prostá. Žijme “svůj” život, ne život pro dítě. V tomto systému bude dítě nejlépe prospívat. Toto sdělení je sice stručné, přesto nesmírně obsáhlé. To, že dítěti často vyhovíme nepřinese a priori jeho větší spokojenost. Mnohdy naopak. Jen otevřeme prostor dalším a dalším požadavkům, které nebudou brát konce a nakonec nás i třeba semelou. Rodič je ve funkci výše, a to zkrátka stačí. Ale ať je to srozumitelnější, uvedu některé příklady. Rodič je s dítětem v supermarketu. Dítě chce koupit sladkost. Většina rodičů zareaguje “ne”, doma máme jinou sušenku nebo již jsi dnes měl. Dítě se tak dlouho vzteká, až rodič podlehne a sladkost koupí. Kdo je šéf? Tací rodiče často závidí tomu druhu rodičů, jejichž děti nereptají a smíří se s odpovědí “ne”. Když naše “energie” klidně a automaticky sděluje dítěti, že je spravedlivý a rozhodne on, dítě se bez problémů podřídí. Musí tomu však být vždycky, od začátku. Ale lze s tím i kdykoli začít, nikdy není pozdě. Podobné modelové situace jsou při odchodu ze hřiště, při požadavku na koupání, atd. Pakliže rozhodne vůle dítěte, připoštíme mu vyšší funkci. Co se komunikace týká, pak sledujte, v jakých situacích vaše dítě dostává od rodiče dotaz: “Co chceš? Co si přeješ?”. Samotný dotaz je formulací k výše postavenému ve funkci. Rád bych zde upozornil na jednoho člověka, od kterého se můžeme mnohému přiučit. Mnozí z vás ho asi i znají. Jde o Cesara Millana, což je Američan, který se zabývá správným přístupem pána k psům. Pes je nezvladatelný a Cesar dotyčné “páníčky” zachraňuje a ukazuje jim, jak lze pejska k submisivní roli (tedy nižší funkci) přimět. Rád bych uvedl, že nejsem pejskař. Pejska doma nechci. Nezaměňuji pejska za dítě, pes není člověk. Přesto jsme tvorové, kteří stejně jako psi žijí ve smečce a většina funkcí je tudíž shodná. Zvláště pak v oblasti vůdce smečky a podřízený. Doporučuji všem rodičům podívat se na Cesara Millana na internetu, třeba na pořad “Znalec psí duše” a sledovat paralelu energií ve vztahu páníček a pes versus rodič a dítě. To samé lze totiž vypozorovat právě v tom supermarketu na příkladu dítěte dožadujícího se sladkosti. Výhodou Cesara je, že pejsek je v učenlivosti mnohem rychlejší než človíček. Nám lidem tedy nezbývá než býti trpělivějšími. A pak nám zbývá prarodičovství. Být dědečkem a babičkou je podobné vyznamenání jako být generálem ve výslužbě. Je to pocta nejvyšší funkce v rodině, je to výzva k té nejvyšší zodpovědnosti a moudrosti. Je rozdíl být babičkou popsanou Boženou Němcovou, tedy laskavou a moudrou či protivným dědkem, který každé vyrušení trestá zdviženou holí a křikem. Každý z nás si může vybrat v roli stařečka či stařenky. Když před dětmi budeme hanět své rodiče, těžko nám pak vlastní děti vzdají z hlediska funkce zdravou úctu.

Doporučuji kvalitní korekturu, máte tam hromadu pravopisných chyb. Dítě podle mě není podřízené jen proto, že je závislé. Z toho asi jasně plyne, že s většinou vašeho textu nesouhlasím, i když jsou tam i myšlenky, kde bych vám přitakala (nepodřizovat vše jen dítěti a neskončit s životem a partnerstvím, i když zase nesouhlasím s vaší hierarchií). Žebříček hodnot mám dle vás pošramocený, ale nevadí mi to. Jako pejskař říkám, že Millan je šarlatán, zneužívající psích projevů ke svému byznysu. Poslední, co bych chtěla, by bylo lámání dětské duše tak, jak on láme tu psí. Celkově je vašich "pár facek" neposluchovi v téhle skupině dost mimo.

Taky mám dojem, že v této skupině moc neoslovíte...

Odpovědět na tento příspěvek

Děkuji za kritiku. Jen nemohu objevit nikde v mém textu, že dítě je ve funkci níže pro svoji závislost. Funkce je dána rodič, dítě, mladší ditě, vnouče, pravnouče atd.

Odpovědět na tento příspěvek

Odpovědet na tento příspěvek

Tento web používá cookies a další sledovací technologie rozlišovat mezi jednotlivými počítači, nastavení individuální služby, analytické a statistické účely a přizpůsobení obsahu a reklamy. Tato stránka může obsahovat také soubory cookie třetích stran. Pokud budete nadále používat stránky, předpokládáme, odpovídá aktuální nastavení, ale lze je kdykoli změnit. Další informace zde: Ochrana soukromí