Honza,Dana a Jeep ZJ 4.0.Začátečníci a jejich zážitek...
Včera navečer začalo pršet...Zbystřil jsem,hmm..a už se to ve mě nedalo zastavit.Vyběhl jsem za mojí...uvař kafe do termosky a jedeme k jezeru,vytěžené štěrkovně.Samozřejmě jako romantický výlet,stolek a kempinkové křesílka.... Cesta tam pohodička,rádio hrálo,protože jsem koupil konečně anténu a popelník v zadních dveřích už nedrčel....což ji předtím štvalo. U vody krásně,ptáci řvali a havěť obtěžovala..hmyzí..... A konečně tma,jedeme zpět.Zjištění,že potkávací světla prd svítí ale co,máme přídavné dálkové a led pracovní... Po 3 kilometrech rozbahněné polňačky přijíždím k motokrosové trati a potřebuji ji objet.Vjedu na okraj,travnatou zarostlou cást a jsem někde uprostřed a najednou přede mnou výkop...zarostlý..stojím těsně pred.Zkouším dozadu a bum,kolo v díře,vystoupím zhlédnout situaci..bez baterky...nepřipravený a spadnu rovnou ze dveří do další jámy...Uff,adrenalin,lehká panika a uvědomuji si,že k nejbližší civilizaci pár kilometrů bahnem,je deset večer,mam trekové tenisky.Vyškrábu se do auta,mozek na plné otáčky a zkouším...couvat a dopředu... a každý pohyb,když už se tedy auto pohne,cítím jak se propadám dolů...Nakonec se zázrakem auto rozpohybuje doprava a vyjede na relativně lepší plochu a po tak 100 metrech klouzání,zapadání a tozjíždění se dostanu na zpevněnou polňačku.Srdce mi bije ale mám pocit,že jsem se z toho dostal.... Odbočím na rozbitou polní cestu plnou bahna,velkých děr,vlevo příkopa a násep traťi,vlevo pole povláčené.Znám tu cestu,pokud mě to nestáhne vpravo,vlevo...je to jen pohoda.Po tak 300 metrech se vlevo objeví na cestě navršená zemina z výkopu,takže cesta je najednou dost zúžená a nemohu se vyhýbat dírám plným vody,bahna,keřům,kamenům,musím jet po kluzkém okraji.Hmm,tady se stejně neotočím a couvat tak daleko nazpět je nereálné.Jedu dál,škrábu auto o větve,občas musím přejet pařez...jsem v polovině.Najednou...do prdele,do prdele!!!...se přede mnou objeví ve světlech....bagr.Ten bagr,co kope ten výkop...stojí přede mnou v polovině té cesty..odstavený.Jaksi jsem jej nakonec objel,ujedu dalších pár km,pohoda.To už dojedu v klidu domů,zpocená záda,puls 160 se zklidňuje... Jenomže přijíždím ke statku mezi vesnicemi,je tam brána,zavřená,to vím....objíždím ho celý okolo ohrad pro dobytek,je to srovnaná polňačka a odbočuji na lesní cestu lemovanou příkopami a stromy,širokou na jedno auto,která mě přivede na druhý konec statku,kde plánuji,že se napojím na cestu do další vesnice.Blížím se ke konci té mé úzké cesty a do prdele!!!...stojí tam zaparkované,opuštěné auto.Kdo..?!Pár km do civilizace na všechny směry,co tam kdo pohledává..?!Neobjedu ho,neotočím se a cesta nazpět je slepá...... Naštěstí,uff,auto není opuštěné...jsou to milenci,nebyli vidět,leželi.Propadnou panice a bez světel prchají po zpevněné staré cestě někam.V té tmě tedy borec,nebo má noční vidění?.Dobrý.Chci vyřadit redukci a 4x4....nejde.Zápasím,zkouším...až mi na přídavce zůstane zařazený neutrál a stojím nepojízdný.Po 5 minutách zjistím,že jsem debil a že musím páku řadit doleva,dopředu,doleva,dopředu....v těch nervech jsem zblbnul,trouba. Cesta domů už je klidná,hledám kaluže,ať dojedu čistý domů a nejsou...nejsou.Najedeme tak kilometr,dva navíc a prostě nenajdeme...co už. Konečně doma,pozdě v noci.Bylo to perfektní dobrodružství začátečníka,dal jsem si štamprli slivovice a usnul štastnýs úsměvem na tváři