Dobrý večer všem, ráda bych Vám popsala můj porodní příběh,...

Dobrý večer všem, ráda bych Vám popsala můj porodní příběh, protože hledám nějaké vysvětlení, rozuzlení a poučení, proč to tak bylo.. omlouvám se za délku příspěvku, ale nějak to neumim zkrátit!

Na poslední kontrole (40+1) mi dělali jen monitor, ale malá pořád spinkala a nešlo natočit správný monitor.. také mi dělali krevní testy, protože mě hodně svědilo celé tělo (obava z těhot. cholestáze – negativní). Jelikož byla dcerka podle ultrazvuku celkem velká (dle UZ odhad 4kg), tak už mi plánovali termín pro vyvolávaný porod.. to jsem samozřejmě vůbec nechtěla, chtěla jsem vše přirozeně, bez zbytečných zásahů..

Po návratu domu kolem 17. hodiny mě začlo pobolívat břicho, tak jsem si dala vanu a bylo to ok. Tušila jsem ale, že se něco děje, tak jsem si šla lehnout a hodinu jsem spala.. Ve 20.hod. už mě probudily kontrakce, které začly hned celkem pravidelně, po 10 minutách.. začla jsem sledovat časové rozestupy, připravovat se na porod a chystat se.. kolem půlnoci byly kontrakce již pravidelné po 5 minutách, navíc mi začal nějaký zbarvený (hnědozelený) výtok (myslela jsem si, že to je možná ta hlenová zátka), tak jsem probudila manžela, že budu už asi skutečně rodit a začla jsem užívat homeopatika, která mají usnadnit otevírání porodních cest. A v jednu hodinu v noci jsme vyjeli do porodnice v Podolí.. po cestě jsem již měla kontrakce i po 3 minutách..

V 1:30 nás přijali a udělali mi vstupní vyšetření. Přes tak časté kontrakce, jsem byla otevřená na pouhý 1 cm. Porodnice byla plná (byl té noci úplněk), takže by mne poslali ještě domu, ale zjistili mi, že to není výtok ani hlenová zátka, ale že mi odtéká plodová voda, která je bohužel zkalená? A je potřeba miminko hlídat a monitorovat. Na monitoru miminko pořád spalo..

Tak mne přijali a dali mne na porodní box. Monitor dělali každou půl hodinu, miminko pořád spalo, i když jsem chodila, dávala si glukozu atd. Vše jsem zvládala, byla jsem v klidu, optimistická, nebála jsem se.. těšila jsem se, že už brzo miminko přijde a představovala jsem si, jaké bude..kontrakce jsem prochodila, proskákala na míči, byla jsem ve sprše, poslouchala muziku.. Byl to nádherný vzácný pocit, cítila jsem, jak to vše přichází a těšila jsem se, že už je to tady.. každou půl hodinu přišla porodní asistentka, aby natočila miminku monitor srdíčka, chtěla, abych u toho ležela, což bylo velmi nepříjemné vzhledem ke kontrakcím.. ale miminko asi spinkalo, protože srdeční ozvy byly slabé, tak jsem musela chodit, pohupovat se, budit ho tím.. což také nezabralo, tak mi dali infuzi s glukózou, aby miminko dostalo energii.. což nakonec zafungovalo a srdíčko se povedlo natočit.. Monitor chodila točit každou půlhodinu, já celou noc užívala dále homeopatika..

Trvalo to celou noc a kontrakce byly silné a frekventované, po 2-3 minutách, ale ráno kolem 8 hod. jsem byla otevřená teprve na 3 cm! Nechápala jsem to, po 12hod. kontrakcí jen 3 cm! Porodní asistentka mi říkala, že kdybych neměla zkaženou plodovku, nechají mne přirozeně, tak jak jsem si přála, ale jelikož tohle je pro miminko rizikový faktor, je potřeba tomu trochu pomoct a já tedy souhlasila a dali mi nějakou pilulku na urychlení otevírání...kontrakce byly časté, silné, ale bohužel jsem zůstala stejně málo otevřená..

V 10 hodin ráno mi řekli, že už nemůžeme dál čekat a je potřeba podat oxytocin..dostala jsem tedy kapačku oxytocinu a udělali mi přípravu - klistýr. To mi bohužel spustilo velmi nepříjemné, silné a nekončící zvracení.. zvracela jsem skoro u každé kontrakce, nemohla jsem se ani napít.. Oxytocin mi také bohužel nezabíral a museli mi pak dát infuzi, abych měla ještě sílu a nějaký zdroj energie do těla, protože jsem skutečně nemohla cokoliv vypít ani sníst.. vše jsem hned vyzvracela.. pak mi dali zase další oxytocin, pak zase infuzi.. a ještě jednou. Celkem to bylo snad natřikrát.. Kontrakce pak začly být strašně silné, přestala jsem se ovládat a bolest byla tak silná, že jsem začla při kontrakci křičet, nutilo mě to tlačit.. ale při vyšetření zjistili, že jsem teprve na 7 cm a říkali mi, ať netlačím, že to ještě nemůžu.. ale to se nedalo, bylo to strašně silné a nešlo to ovládnout.. tělo si již dělalo co chtělo pod vlivem těch kapaček.. Prodýchávání nestačilo, začla jsem mít strach, byla jsem už strašně moc unavená a vyčerpaná, tolik hodin za mnou, bylo to nekonečné.. na porodní sál začli přicházet další jiné doktorky a říkaly mi, ať jen prodýchávám a netlačím, ale tělo tlačilo samo.. byla to strašná bolest, miminko se chtělo drát ven, ale nebylo kam, cesty byly ještě stále úzké..

Byla jsem už hodně vyčerpaná, 16 hodin kontrakcí za mnou.. a ve sprše jsem kolem poledne řekla, že už nemůžu, že už to nezvládám a jestli mi můžou dát epidurál (ikdyž jsem ho v porodním plánu nechtěla, vše jsem chtěl přirozeně, volně.. tohle všechno bylo opak toho, co jsem chtěla). Asistentka řekla, že ano a že přijde anesteziolog. Za pár minut přišla anestezioložka s asistentkama a manžela vyhnaly s tím, že teď tu být nemůže kvůli infekci a náročnosti provedení. Dostala jsem strach.. bála jsem se, jestli to bylo dobré rozhodnutí.. dělalo se mi fyzicky hrozně špatně a byla jsem vyděšená.. měla jsem ležet na boku schoulená do klubíčka, což vůbec nešlo nejen kvůli obřímu břichu, ale i kvůli kontrakcím, které již přicházely snad po 1-2 minutách a byly skutečně bolestivé. Bohužel se nepovedlo zavést katetr mezi obratle páteře a dost to bolelo. Měla jsem takový strach, že jsem udělala chybu, že jsem chytla mou porodní asistentku za ruku a řekla jí, že mám strach.. jen na mě vyplašeně koukala.. všichni měli na sobě v tu chvíli roušky přes pusu a byly značně nervózní, vypnuly rádio a byly na mě už trochu ostří, jako kdybych za to mohlo, jak malé mám mezery mezi obratli.. začla jsem skoro brečet a přestala jsem epidurál chtít.. Doktorka mě zkoušela napíchnout snad třikrát a nic.. říkala jsem jí, ať už to nezkouší, že to nevadí.. a ona, že to zkusí ještě jednou v sedě a ať se posadím a vyhrbím záda.. což mi také moc nešlo, mám hold málo prohnutá bedra.. zase mě zkoušela napíchnout a nešlo to, vrtěla tam s tou jehlou, tupá bolest projížděla tělem stále dokola až nakonec zajela mezi obratle do míchy.. cítila jsem tupou bolest toho vpichu, ale vůbec žádnou úlevu.. Doktorka říkala, že si tím vpichem není jistá, že je dost možné, že se to nepovedlo.. pak se mě ptali, jestli cítím končetiny, což jsem cítila (díky Bohu) a jestli je bolest slabší, to bohužel nebyla.. tak odešly, manžel se mohl vrátit a vše pokračovalo dál v bolestech a nakonec i v mých výčitkách, že jsem vůbec epidurál chtěla.. Kontrakce sílily a pokračovaly, přestávala jsem postupně vnímat, co se děje... Personálu kolem přibývalo, přicházel další a další personál, radili se, já je nevnímala, mně už to začlo být jedno.. Čas letěl jak splašený kůň, mně bylo pořád strašně špatně od žaludku, stále jsem hrozně zvracela, nemohla jsem se ani napít, hned to letělo ven při další kontrakci.. Manžel mi stále nosil misku a držel mi ji u hlavy.. byl to nekonečný proces.. bylo mi trapně, ale nemohla jsem nic dělat.. už jsem přestávala doufat, že to zvládnu, bylo to celé už příliš..

„Najednou“ (ano, po 17 hodinách pravidelných silných kontrakcí) kolem 13. hodiny odpoledne mi řekla asistentka, že jsem konečně otevřená na 10 cm a můžeme začít tlačit a rodit! Nemohla jsem tomu uvěřit! Konečně, říkala jsem si.. dočkala jsem se! Teď už to bude trvat maximálně hodinu podle teorie z knih.. druhá doba porodní přece není delší než hodinu, hurá!!!

Začla jsem při kontrakcích tlačit, snažila jsem se ze všech sil.. vědomě jsem si vizualizovala miminko, které je v porodních cestách a které chci posunout.. ale nešlo to, porod nepostupoval a i přes mou snahu a veškerou bolest, kterou to přineslo, se nic nedělo.. Dávali mi další infuze oxytocinu a infuze.. já se snažila tlačit, manžel mi podpíral hlavu a pomáhal mi, jak mohl... byla jsem tak šťastná, že je tam se mnou, měla jsem už velký strach a on pro mě znamenal všechno! Byl pro mě neskutečnou oporou! Vše bylo jak v oparu, já jsem tlačila, občas jsem křičela, tělo to dělalo samo, bez mého vědomí, už nešlo nic ovlivnit a já se jen snažila, aby malá mohla být už venku.. přišel pak i dokonce primář, v místnosti byl snad kompletní personál celé porodnice, bylo tam asi osm lidí... všichni se zdáli lehce nervozni, vůbec jsem netušila kdo je kdo, ale mně to vůbec nevadilo, nevnímala jsem nic než to, co musím dokázat... dostat malou ven, za každou cenu.. ale už jsem fakt nemohla, divila jsem se, že mě nevzali na císaře, ale už to asi nešlo, malá byla příliš zaklíněná v porodních cestách.. Pak jsem slyšela, že už to jde lépe a že už vidí hlavičku a ať pokračuju.. šla jsem do té bolesti co to šlo, tlačila jsem a cítila to teplo dole, které se tlačí ze mě ven.. byl to neskutečný pocit.. pak jsem jen slyšela, jak dvakrát střihly nůžky (nástřih hráze), vůbec jsem to necítila, celá ta oblast je v jednom ohni.. další kontrakce... znova šmik šmik nůžkama.. a další kontrakce..a další a další.. Nakonec mi jedna asistentka z ničeho nic nalehla loktama na břicho a tlačila mi na něj - Kristellerova exprese.. to se opakovalo několikrát..asistentky u mých nohou si šeptaly něco o „caput succedaneum“, což jsem neslyšela, ale manžela to vyděsilo, přece jen, když někdo řekne „kaput“, zní to jako mrtvý.. V 16. hodin odpoledne přišla na svět, celá obalená v zelené vodě, nafialovělá a velká (3,86 kg, 52 cm délka, obvod hlavy 35,5 cm) a položili mi ji na pár vteřin na bříško.. Byl to nepopsatelný pocit... přes veškerou bolest, hodiny kontrakcí a zvracení, jsem byla nesmírně šťastná... vůbec jsem v tu chvíli neviděla nedokonalé miminko (vypadala jako ufonek - díky tomu otoku hlavy), ani komplikace, které byly všem kolem zjevné (nekřičela, neplakala...) netušila jsem, že se něco děje.. byla jsem dojatá, šťastná... oni ji hned sebrali a odnesli ji ošetřit, očistit a zkontrolovat.. přinesli mi ji ještě v rychlosti ukázat zabalenou, ale hned ji odnášeli pryč.. vůbec jsem se ani nestihla divit a obávat se.. nedošlo mi, že ani jednou nezaplakala... že by přece měla křičet... ani jsme ji nestačili oslovit jménem, které jsme chtěli vyřknout teprve ve chvíli, až ji uvidíme.. manžel byl víc při smyslech a proto závažnost celé situace velmi cítil.. Maličká potřebovala intenzivní péči a dýchací přístroj.. což jsem vůbec netušila.. měla velký otok hlavičky, jak byla několik hodiny sevřená v porodních cestách, ale hlavně byla přidušená, neměla řádně okysličenou krev, kolabovala.. Druhá doba porodní tedy nakonec trvala neuveřitelné 3 hodiny! Bylo to velmi komplikované a náročné. Dceři z toho vznikla porodní poranění – otok hlavičky (caput succedaneum - nahromaděná tekutina z důvodu tlaku porodních cest) a po několika týdnech se jí objevila boule na krku (fibromatosis coli), což vzniklo natržením a krvácením do svalu kývače krku.

Byla jsem tak vyčerpaná.. ještě mě čekal porod placenty, což vůbec nebolelo.. Ale co hodně bolelo, bylo šití.. Trvalo to celou hodinu, než mi postupně zašili všechny ty nastřižené vrstvy, protože prostřihli několik vrstev (nejen povrchovou kůži, ale i svaly). To šití bylo pekelný! Až z propouštěcí zprávy jsem se dočetla, že i přes několikeré nastřižení u mě došlo k ruptuře pochvy!! Po hodině bylo zašito a já se šla s manželovou pomocí osprchovat.. teklo ze mě krve, byla jsem uplně vyčerpaná a stále jsem zvracela... Asistentka když mě viděla, tak mi řekla ať si lehnu a odpočívám.. a donesla mi led na chlazení rozkroku, což byla nesmírná úleva... šití začlo celé natékat a vypadalo to prý špatně.. musela jsem chladit.. Po hodině pro mě přijeli s vozíkem a v 19. hodin jsem konečně mohla opustit porodní sál a převezli mě na pokoj šestinedělí.. nebyla jsem schopna čehokoliv.. takové vyčerpání jsem v životě nezažila.. nemohla jsem ani sedět (ještě dalších několik měsíců)... Manžel byl úžasná podpora! Nezvládla bych to bez něj! Na pokoji mi ještě vybalil věci, šel se mnou na záchod a pomohl mi do postele.. Šel se pak podívat za naší malou na JIP a přišel mi ještě říct, že je v pořádku. Byla jsem moc šťastná, že za ní byl... Bylo mi tak líto, že tam je sama!!!!! To se ani nedá popsat.. Připadala jsem si jak v delíriu... Jak mimo svět.... Bála jsem se o ní, ale naštěstí se na dýchacím přístroji rychle zlepšovala a druhý den mi ji přinesli a nechaly ji u mě.. celé dny pak jen spala a zvracela tu zkalenou plodovku, zhubla za tři dny půl kila, ale pak se vše naštěstí začlo lepšít a mohly jsme jít domu.. Doma jsme na konci šestinedělí objevili bouličku na krku, což je to porodní poranění (firomatosis coli) a začlo běhání po vyšetřeních – poslali nás na onkologii, kam chodíme na kontroly, pak také na neurologii – má opožděné vzpřimování atd. Mně se k porodním poraněním přidala navíc ještě řitní trhlina, aby té bolesti dole nebylo málo.. v životě jsem o něčem takovém neslyšela, je to bolest jak prase, trvalo to šest měsíců, než jsem se dole komplet zahojila.. Teď s odstupem času je již veškerá bolest v oparu.. nevnímám to tak, jak to zní.. jsem šťastná, že vše dobře dopadlo a přes to všechno to byl ten nejhezčí zážitek v životě (ikdyž to zní asi hodně divně) a já i malá jsme v pořádku.. také vím, že jsme měly obě dvě velké štěstí, že kdybych rodila někdy třeba před sto lety, nepřežila by to maličká, ani já.. Ale ráda bych to v sobě nějak uzavřela a „vyřešila“, proč to tak všechno vlastně bylo.. to bohužel asi nezjistím, proč jsem měla zkalenou plodovou vodu ( to si nedovedu vysvětlit), jak a kdy se co stalo, že tam měla maličká problém a plodovou vodu zkalila, proč jsem se tak pomalu otevírala a proč to vše bylo tak strašně dlouhé a komplikované... proč z toho bylo tolik porodních poranění u mě i u malé.. kde se stala chyba? Mohu za to já? Příští rok bych ráda měla další dítě a moc bych si přála mít normální přirozený a snadný porod.. Půjde to? Co proto mohu udělat? Díky moc za vyslechnutí, jestli jste dočetli až sem!

Jste hrdinka. Tohle je mazec. Nikdo vám asi neřekne, kde byl prvopočátek komplikací, ale hlásila bych se ke strachu. Napáchali na vás takových zákroků, bolesti... myslím si, že na vás zbytečně spěchali. Voda se spíš zakalila až když vám pomocí meditace nahnali miminko do porodních cest. Já dostala oxytocin a za dve kontrakce bylo dítě na světě, takže před vámi smekám, větší bolest jsem v životě nezažila, než první kontrakci po oxytocinu a to jsem měla za sebou 22 hodin pravidelných kontrakcí... Věřím, že další miminko porodíte krásně a snadno.

Zakalená voda z ní tekla už doma...

Zkalenou plodovou vodu jsem měla již doma, nebylo to tedy jejich zásahy.. naopak, kvuli tomu porod po 12 hodinách začli urychlovat.. ale jinak ano, mate pravdu, ta bolest, kterou prinesl oxytocin, je strasne silna a umela, neda se s ni moc pracovat.. Dekuji moc za Vasi podporu!

Odpovědět na tento příspěvek

Mam za sebou pouze 5 vag. porodů. To neni mnoho. 4x ceska klasika, kdy jsem si prosla vetsinou zkusenosti co Vy a az v poslednim teh. jsem objevila tuto a dalsi vyborne skupiny, strasne moc se toho dozvedela, otevrel se mi v podstate novy svet a mohla jsem konecne prozit skvěly, uzasny porod (doma, neasist.). Zjistila jsem, co vsechno bylo pri predchozich porodech spatne. Vidim celkem jasne cerne skvrny ve Vasem pribehu, a vidim tam i sebe... bylo by to na dlouhe psani. Ale - urcite se podivejte na dokument na nejz Vam se vkladam odkaz a pozorne ctete titulky (predpokladam, ze jste take tlacila v klasicke kontraproduktivni poloze). Dale kouknete na youtube na film Orgasmicky porod. Zkuste si sehnat nejakou z knih o prirozenem porodu, napriklad od Odenta.

Dale si na strankach Jemneho zrozeni na fb najdete v dokumentech clanek o dilataci del. hrdla (i dalsi materialy si tam pročtěte). Kdyby byl nekdo tak laskav, mohl by sem hodit odkaz na umely oxitocin, co je to za zivot ohrozujici humus, ze je branou k traumatickemu porodu obou zucastnenych (3 cm za 12 hodin u prvorodicky neni nic nenormalniho, otvirani lze podporit zcela prirozene a efektivne). Dale se prihlaste (pokud uz tam nejste) do skupin Porod v domacim prostredi a Porod v domacim prostredi OT. Jsou tam osvicene lékařky a porodni asistentky, ale hlavne mnoho rodicek, ktere si prosly velkou promenou. Čtěte porodni přibehy na pribehyproivanu.cz (katarina vlkova si prosla 70ti hodinovym porodem tusim, a obdivuhodne to ustala (ja mela prvni porod pouze 30ti hodinovy) )... Dalsi zeny urcite poradi. Drzim Vam palce. Jste vnimava, to je moc dobře. Jednou sem jistě napisete prekrasny porodni priběh o jemnem zrození.

Majo, dekuji Vam moc za Vas komentar a odkazy! Vse postupne prostuduji.. mohu poprosit, je to tato kniha od Odenta? https://www.kosmas.cz/knihy/100775/znovuzrozeny-porod/

Nemohu najit ty dokument na Jemnem zrozeni, muzete mi prosim poslat odkaz? Jinak budu moc rada, kdyz mi napisete víc, jak píšete, že v mém příběhu vidíte černé skvrny.. budu moc ráda za Váš náhled i Vaši zkušenost co se týče změny a Vašeho posledního porodu..

Ano, to je ta kniha. Ty dokumenty jsou v souborech. Jak je lista fotky, udalosti, soubory. Ja nevim jak stranku na fb aplikaci v mobilu zkopirovat jako odkaz.

NIKO, pokud jste z Prahy, ozvete se.. knihu mam a rada zapujcim.

Odpovědět na tento příspěvek

Hodně intenzivní příběh...kde byla chyba?Podle mě nikde.Prostě z nějakého důvodu vše bylo takhle.Možná proto,aby vás to někam posunulo.Těch lékařských zásahů teda bylo mnoho,ale vše trvalo moc dlouho a vzhledem k zakalené vodě bylo potřeba jednat.Mě u 4. porodu taktéž pomáhali tlakem na bříško.Rodím 4kilové děti a vždy se mi seknou ramínkama.Synové(3) mě jima vždy trhli,dcera se taktéž sekla a sice šla ven asi na 3.kontrakci,ale bylo potřeba tomu pomoc,protože už modrala(po porodu byla jak Šmoulinka).Ale i když měla 4050g,tak jsem šitá nebyla.Já jsem sice byla z té "pomoci" překvapená,ale nevnímám to zle.Vím,že byl důvod.Někdy to prostě nejde jinak a je potřeba odborný zásah...

V jakých jste rodila polohách?

většinu porodu jsem byla ve stoje...až na vytlačení jsem šla na kozu,byla jsem na zádech,ale já sama to tak chtěla-mě osobně to je příjemnější..u tohohle posledního mi doktorka řekla,že změníme polohu,ale na to už ani nebyl čas...

teda ve stoje,v takovém polostoje?

Ladko, mockrát děkuji za Vaše slova a zkušenosti! Já jsem také většinu I.doby porodní prochodila, stála, prohopsala na míči.. II.dobu porodní jsem lezela klasicky na zadech..

si nedokážu představit ležet tolik hodin na zádech... ? já nevím jak dlouho to trvá u jiných žen,ale já jsem právě u všech porodů na koze byla jen chvilinku....jen pár zatlačení.Já to mám ale tak rychlé,že při zjištění,že jsem na 7-8cm na kozu dobíhám,abych dítě nevytrousila jinde..? obdivuju vás,že jste tohle vydržela a ve finále na to vzpomínáte s láskou.Jste silná žena a další porod bude určitě lepší.Už budete vědět co a jak a tak budete psychicky připravená?

ladislava533 mockrát děkuji za Vaši podporu! A máte prosím nějaký tip, jak se připravit na další porod?

Odpovědět na tento příspěvek

Mimochodem,já měla oxytocin den před porodem prvního syna-teda nevím jestli to je to samé,ale měla jsem oxytocinový zátěžový test...a vůbec na mě nepůsobil....některé ženy na to asi nereagují...

Odpovědět na tento příspěvek

Mrzi mě, že jste si tohle všechno prožila. Je to velmi silný příběh, který mi vehnal slzy do oči. Jste velmi silná žena! Přeji Vám, aby jste našla odpověď, kterou hledáte a hlavně Vám preji nádherný porod, bez ran nejen na duši.

Mockrát Vám děkuji za krásná slova podpory a útěchy! Hodně si toh ovážím!

Odpovědět na tento příspěvek

Hezky den Dominiko. Preji vam, aby se vam jiz pekne darilo a abyste nasla odpovedi. Muj prvni porod byl vasemu velmi podobny, 5 dnu vyvolavani, 6 porod, epi, ke, odneseni syna, do toho jeste celkova narkoza, odlouceni, strach. Druhy porod byl uzasny, nepodlehla jsem strachu, 2x podepsala neg. reverz, porod se rozjel sam, oostupne krasne zesiloval, vse slo naramne, porad v bazene, az se syn narodil. I kdyz pote nastala komplikace, personal to skvele zmaknul, nikdo nikoho i pres celkovku nevyhanel a kluci byli porad se mnou. Hodne jsem na tom pracovala, abych pochopila a pokud chcete, napiste mi sz a rada se podelim. Verim, ze i vy svoji cestu pochopite, zmeni vam zivot k lepsimu a druhy porod si uzijete ?.

Dobry den Jani, i ja Vam napsala sz. Pekny den preji.

Napiste ?.

Dobry den,take prosim zpravu. A kde jste rodila?

Napište mi prosím sz, budu moc ráda, za Vaši zkušenost a proměnu k druhému porodu!

Tak už tam je?

Odpovědět na tento příspěvek

Jediným Vaším problémem byl strach. Smolka v plodové vodě nemusí vůbec nic znamenat. Zkuste na internetu popatrat po článku "prokletí smolkou znečištěné plodové vody"... Následné neustálé monitorování a tzv. kaskáda intervencí. Bohužel v porodnicích běžný jev.

Veroniko, děkuji moc za poslane odkazy, ted jsem to pročetla a nejsem z toho uplně moudrá.. jediné co vím je, že malá měla skutečně problém s dýcháním, když se narodilam, měla syndrom dechové tísně novorozence a bez dýchacích přístrojů a léků by to nezvládla.. přikládám pár informací z její zprávy: APGARové skore: 7-8-8, v propousteci zprave ma dale napsano: léčba na sále UPV maska, Kyslík O2. Zkalená plodová voda, protrahová II.doba porodní, po porodu hypoventilace, cyanoza. Po odsátí a stimulaci ventilace s mírnou úpravou, ale rozvoj výrazné dyspnoe, aplikován CPAP NeoPuffem do 10.m, s FiO2 0,21, mírné zlepšení, na oddělení ale opět dyspnoe, hraniční saturace, proto dítě v 1. hod. života přijato na odd.JIP s plánem distanční terapie. Zde se stav rychle upravuje, dyspnoe v ústupu. Diagnoza: Syndrom dechove tisne novorozence, na hlavičce výrazný caput succ s drobnou nekrozou.

jarni95804 za problémy s dýcháním pravděpodobně mohly všechny ty intervence. Kdyby Vám dovolili rodit vlastním tempem, nenutili všechny ty monitory a hodiny oxytocinu, vše mohlo dopadnout jinak. Pokud by byl problém ve smolce, tak by miminko mělo špatné ozvy už během porodu, ne až na úplném konci... Je mi líto Vaší zkušenosti a věřím, že miminko bude naprosto v pořádku. Příští porod už bude úplně jiný, celý ve Vaší režii a zahojí šrámy na těle i na duši.

Presne.

Odpovědět na tento příspěvek

Vas pribeh me uplne rozplakal jste neskutecne silna zena je skvele ze jste uz obe v poradku! At uz mate v zivote jen pohodu!

Petrusko, mockrat dekuji za tak krasny vzkaz!!! Strasne moc mne potesil, dekuji Vam!

Odpovědět na tento příspěvek

Myslim, ze chyba byla strach a panika, ale uplne to chapu. Za sebe se domnivam, ze tech leku a akci bylo opravdu moc a kdyby nebyly,tak by byl prubeh jiny. Nekdo rika, ze i oxytocin brzdi otevirani,asi je to ruzne a jak u koho. Mate to za sebou a doporucuji zpracovat toto trauma napriklad tim,ze si svuj pribeh jeste jednou prectete a vnimejte,kde se citite neprijemne. Pozorujte v sobe ty pocity a dovolte si je mit a sami odejdou. Kdyz se prestaneme branit, probiha to automaticky. Az budete hotova, zkuste si predstavit,jaky porod chcete. A uvedomte si, jestli tam je neco, co vam brani ho tak mit? Je to o nasem vnitrnim nastaveni a podvedomi. Treba jste si tim mela projit a vice si vazit beznych chvil v zivote. Jste sikovna, statecna a silna zena, Vy i dcera. Uzivejte se navzajem,nejhorsi mate za sebou. Drzim pesti at mate druhy porod podle Vasich predstav. Take me ceka a chci se na nej lepe pripravit a necist knizku Hypnoporod skoro az v porodnici;-) Jak tu ctu pribehy, tak mi dochazi, ze to nejdulezitejsi je poslouchat sama sebe a sve miminko. Je tezke udrzet si svuj nazor, kdyz okoli hrozi a strasi... at jde vse uz jen lehce. Cesta uz je otevrena. A jeste bych doporucovala odpustit sama sobe, pocit, ze jste to tak nezvladla. Mejte se krasne

Odpovědět na tento příspěvek

Děkuji mockrát za Vaše komentáře, slova podpory a Vaše zkušenosti! Moc a moc si toho vážím a moc to pro mne znamená! Ještě bych ráda doplnila informace z propousteci zpravy maličké: malá měla APGARové skore: 7-8-8, v propousteci zprave ma dale napsano: léčba na sále UPV maska, Kyslík O2. Zkalená plodová voda, protrahová II.doba porodní, po porodu hypoventilace, cyanoza. Po odsátí a stimulaci ventilace s mírnou úpravou, ale rozvoj výrazné dyspnoe, aplikován CPAP NeoPuffem do 10.m, s FiO2 0,21, mírné zlepšení, na oddělení ale opět dyspnoe, hraniční saturace, proto dítě v 1. hod. života přijato na odd.JIP s plánem distanční terapie. Zde se stav rychle upravuje, dyspnoe v ústupu. Diagnoza: Syndrom dechove tisne novorozence, na hlavičce výrazný caput succ s drobnou nekrozou.

A vy rozumíte tomu,co bylo v té propouštěcí zprávě?Nebo vám to někdo vysvětlil?Docela mazec... ? no hlavně,že je malá v pořádku.Přeji i nadále hodně zdraví vám oběma?

Nikdo mi nic nevysvětlil... dočetla jsem se to pak až pomocí googlování na internetu.. ale stejně si nejsem uplně jista, jestli přesně a správně vím, co a jak bylo... Vy tomu rozumíte?

Odpovědět na tento příspěvek

Odpovědět na tento příspěvek

Odpovědět na tento příspěvek

Dobrý večer. Měla jsem to velmi podobné u prvního syna s tím, že já to po 14 hodinách první doby porodní a zvracení u každého stahu vzdala. Jste pro mě hrdinka mého života. Fakt před vámi klekám, moc vám přeju krásné další porody, ale už si nikdy nenechejte dát oxitocin. Ja řekla u druhého porodu, že jsem ho poprvé nesnesla a že budu rodit třeba tři dny, ale porodim sama!!! Napsali si to do papírů a respektovali to u všech třech dalších porodů, které byli nádherné, právě proto, že jsem si už věřila. Poprvé jsem jim řekla, že neporodím a normálně jsem se snažila usnout, byla jsem tak vysílená zvracením, že jsem chtěla jen spát!!! Když to viděli, poslali mě raději na císaře ??? moc vám přeju, abyste byli vpořádku a mohla jste si příští porod užit a uzdravit tak svou mysl od toho, co jste museli zažít teď, posílám pozdravení a přání všeho dobrého celé vaší rodině!!!❤

Milá Maruško, mockrát Vám děkuji za Váš komentář, Vaši zkušenost i doporučení a za Vaše slova, která jsou skutečně jako balzám na duši!!! Je úžasné, že další porody jste už prožila krásně a přirozeně! Jak jste toho přerodu dosáhla? Doporučíte mi nějakou literaturu či něco jiného? Potřebuji někde získat tu sebedůvěru ve vlastní tělo a proces porodu.. je úžasné, že jste další tři porody měla tak krásné! Také bych si to moc přála! Vždycky jsem chtěla velkou rodinu, ale živě si vybavuji, jak jsem si na porodním sále říkala, že malá asi bude jedináček, že takový zážitek už v životě nechci absolvovat..!:_(

Jsem zdravotní sestra a pár porodů jsem viděla. Věděla jsem jak mají vypadat a věděla jsem, že takhle mi být nemá. Byla jsem už tehdy v roce 2002 velmi zklamaná zdravotnictvím a věděla jsem a udělám vše pro to,aby se to dozvěděla každá žena, že pokud jste zdravá žena bez nějakých handicapů, tak dokážete porodit díky své intuici. Víte, co dělat, cítíte jak chcete sedět, ležet, co potřebujete....ten přerod ve mě nastal, když jsem se starala o svého prvního syna. On se mi stal učitelem a je jím dodnes. Je mu už 13 let, ale já do té doby vůbec netušila, co to znamena být matkou. Nikdo mi neřekl, co mě čeká, co to obnáší a co to znamená. Být tu pro někoho 24 hodin denně a když jsem si opět,když mu bylo 1,5 roku, sáhla na dno,stejně jako u porodu. Cítila jsem že to nedávám, že je to příliš těžké a chtělo se mi to vzdát, ale to dítě tu je stále a neskutecně a bezpodminecne vás miluje. Je mu uplně jedno jaká jste, jste jeho matka a nikdy to nebude jinak. Došla mi jedna věc, dítě raději uvěří v to,že je ono špatné a proto je maminka smutna, než aby uvěřilo, že zklamala matka. A to mi dalo impuls abych se vzchopila, nechci aby si me zklamání dávalo za vinu mé dítě a zatoužila jsem dostat ještě jednu šanci,zkusit to znovu,od zacatku,poučit se z chyb a udělat to tentokrát znovu a leoe. A věřila jsem, že budou li dva, myslím děti, budou mít jeden druhého a nebude ten psychicky tlak na mě tak velký! A zalíbilo se nam to. Už jsou čtyři. Moc ráda bych dělala chůvu, protože cítím, že mě práce s dětmi a vztahy s nimi naplňují. Naprosto. Teď mam dvouletého tak uvidíme. Třeba se mi to splní a něco najdu! A jeste me napada, znáte hypnoporod? Lektorka je moje kamarádka a všem ho doporučuji, také mela první porod velmi traumatizujici a proto se tomu začala věnovat a teď má dvě děti a snaží se toto téma otevřít i zde rozšířit osvětu i do Čech! ? zkusím najít oficiální stránky a dam odkaz a moc přeji šťastne dny s miminkem!

Odpovědět na tento příspěvek

Odpovědet na tento příspěvek

Tento web používá cookies a další sledovací technologie rozlišovat mezi jednotlivými počítači, nastavení individuální služby, analytické a statistické účely a přizpůsobení obsahu a reklamy. Tato stránka může obsahovat také soubory cookie třetích stran. Pokud budete nadále používat stránky, předpokládáme, odpovídá aktuální nastavení, ale lze je kdykoli změnit. Další informace zde: Ochrana soukromí