Ahoj ženy. Tak mám hotovou esej na téma kontaktní rodičovtsví...

Ahoj ženy. Tak mám hotovou esej na téma kontaktní rodičovtsví a jeho vlivy na rozvoj emoční inteligence dětí. Zítra ji mám odeslat a tak bych byla vážně ráda - samozřejmě, kdo máte čas a náladu, za zpětnou vazbu. Už jsem z toho celá jalová a tak nevím, zda je vše pravopisně dobře, zda se moc často někde neopakují slova a zda je tam informativně vše, jak má být. Předem děkuji těm, kteří si najdou čas na konstruktivní kritiku. Moc moc díky?

Jste novopečená maminka a hledáte možnosti, jak nejlépe vychovat vaše dítě? Přemýšlíte, co na výchově změnit? Nebo se pouze zajímáte o její vlivy na rozvoj emoční inteligence u dětí? Tento článek by vám mohl pomoci s odpověďmi na různé otázky ohledně tvorby pevné citové vazby s vaším dítětem. Jedním ze způsobů výchovy, která podporuje pevnou vazbu maminky a miminka je kontaktní rodičovství a právě na to se dnes zaměříme.

Nejprve si řekneme, co kontaktní rodičovství vlastně je?

Nazvat ho můžeme také jako přirozené nebo intuitivní. Nejedná se totiž o nějaký seznam či souhrn rad a návodů „jak na to“, protože každé dítě je jiné, každé dítě je originál a tudíž se nemohou na všechny děti vztahovat stejná pravidla. Přesto existují různé tipy, jak kontaktní výchovu podpořit a o těch si dnes něco řekneme. V první řadě je důležité dbát na to, aby vše vyhovovalo jak vám, tak vašemu dítěti, proto je dobré si metody a tipy upravit tzv. vám na tělo. Obecně se jedná o sdílení emocí, o blízký kontakt s miminkem, o komunikaci a o vnímání potřeb dítěte a reagování na ně.

Kontaktní rodičovství není nějaký chvilkový módní trend ve výchově, i když se o něm aktuálně velmi hovoří a chýlí se k němu více a více rodičů. Někteří lidé si pod ním představují šílené, alternativní nebo „BIO“ matky, které neustále nosí své děti v jakýchsi šátcích, které podle nich jsou naprosto nevyhovující, přepírají denně látkové pleny, řeší BIO stravu, kojí do maturity, a podobně. Někteří lidé kontaktní výchovu hodnotí, jako nefunkční či dokonce škodlivou. Tito rodiče nejspíše sami vyrůstali v tom výchovném systému, ve kterém bylo normální dostávat odměny nebo tresty. Bylo jim rozkazováno, ne vysvětlováno. Nejspíše tak vychovávali či vychovávají i své děti a nepřipouští si, že by jiná výchova mohla fungovat. Přitom se ale stačí podívat do minulosti nebo i současnosti. Například Jean Liedloffová ve své knize Koncept kontinua píše: „Znamenitě vyvinuté a jemné instinkty specializované na každý detail péče o dítě jsme měli dlouho před tím, než jsme se vůbec stali něčím podobným homo sapiens. Rozhodování o tom, jak zacházet s miminkem není totiž úlohou našich rozumových schopností, nýbrž instinktivních.“ Tato výchova je známá a praktikována již po staletí a troufám si říct, že je i účinná. Není to výchova, ve které si dítě může tzv. „dělat co chce“, ale zároveň není nekompromisní. Nevytváří rozmazlené ani závislé děti. Učí děti cítit, zpracovávat, chápat a důvěřovat v emoce. A to jak v ty pozitivní tak i negativní. Učí je, že se mohou u rodičů cítit v bezpečí, že před nimi mohou projevit emoce jako smutek, lítost, radost a další. Učí je, že i rodiče mají emoce a že nikdo není neomylný – i kontaktním rodičům mohou „ujet nervy“ a to samé děti – mohou občas zlobit. Učí je, že za každý svůj hřích či omyl nejsou okamžitě trestáni někdy nepřiměřenými tresty, ale vše je jim dostatečně vysvětleno nebo jsou vystaveny přirozenému důsledku svých činů a že nejsou hodnoceny ony, ale jejich činy. Kontaktní rodiče se zkrátka snaží porozumět, pochopit a adekvátně reagovat na pocity svého dítěte. Snaží se hledat příčinu problému a odstranit ji - ne tlumit ji křikem nebo trestem.

Takže, jak a kdy s kontaktní výchovou začít?

Jak uvádí ve své knize Eva Rheinwaldová - Jak vychovat šťastné dítě - „Vztah mezi matkou a dítětem v lůně je jeden z nejdůležitějších základních kamenů pro příští vztahový a citový život dítěte.“ Vše totiž začíná již těhotenstvím a porodem. V prenatálním období i přes veškeré hormonální změny, např. změny nálad a pocitů, je důležité, být co nejvíce v klidu. Pokud možno psychicky vyrovnaná v souladu se svým partnerem a nejbližším okolím. Je také důležité komunikovat s plodem v bříšku, dávat mu najevo lásku a pocit, že je chtěné. To vše má veliký dopad na budoucí vývoj dítěte a vztah mezi ním a rodiči. Rheinwaldová ve své knize cituje Dr. Vernyho, kanadského lékaře a kapacitu v oboru prenatální psychologie: „Jestliže bude komunikace mezi matkou a dítětem bohatá, hojná a uspokojivá, plod se vyvine ve zdravé a šťastné dítě.“ Emocionální život dítěte je v tomto období utvářen myšlenkami matky a tak je velice důležité matčino duševní zdraví, klid a pohoda. Ale přesuneme se k neméně důležitému porodu a poporodnímu kontaktu s miminkem.

Pokud se vám poštěstí a porodíte své dítě přirozeně, bez jakýchkoliv chemických či fyzických zásahů, jak již v dnešní době rozhodně není pravidlem, přichází na řadu bonding – může být přeložen, jako nalepení se nebo připoutání. Několik hodin je dítě na mamince popř. tatínkovi – kůže na kůži, seznamují se spolu, vytvářejí si vztah, posilňují vzájemné emoční naladění a napomáhají k rozběhnutí laktace. Tento prvotní kontakt je to nejkrásnější, co rodiče i miminko mohou hned po porodu zažít. Ne každému se to ovšem podaří, ať už kvůli komplikovanému porodu, nebo neochotnému personálu nemocnice – tím ale nechci „házet všechny do jednoho pytle“. Najdou se nemocnice, pro které je již bonding samozřejmostí a pokud není, je možné toto přání zahrnout do vašeho porodního plánu, který si můžete sama v klidu sepsat doma a vzít s sebou do nemocnice. Pokud jste neměli to štěstí a nezažili se svým děťátkem prvotní napojení stejně jako já, rozhodně nezoufejte. I přes komplikovaný, dlouhý porod, ukončený akutním císařským řezem v celkové narkóze, se dá vazba s miminkem napojit. Dokonce se dá i nastartovat laktace - na pomoc si můžete zavolat zkušenou laktační poradkyni z vašeho okolí, je to veliká opora a pomoc, pokud chcete své děťátko dlouho kojit. Takže, těšte se s miminkem z každého jeho pokroku, každého probuzení, úsměvu a dalších krásných „maličkostí“. Mazlete se kůže na kůži, buďte v neustálém fyzickém kontaktu – k tomu vám může posloužit kvalitní šátek na nošení či ergonomické nosítko, kojte podle potřeb dítěte – ne podle tříhodinových intervalů. Mluvte s ním, hlaďte ho a vše doženete. Může to trvat déle, ale nám a spoustě ženám se to podařilo. Není nic silnějšího než láska k dítěti.

Kojení - pro miminko to nejlepší a nejpřirozenější. Některé maminky si na kojení „ujíždí“, ale jsou i maminky, kterým kojení nevyhovuje, uvádí je do stresu či úzkosti, nebo by kojily rády, ale nejde jim to. V takovém případě je nutné se s tím psychicky vypořádat s něčí pomocí - zavolat si poradkyni a o kojení se dále pokoušet, nebo přejít na krmení z lahve. Do mateřského mléka se totiž přenáší stres i negativní pocity, které maminka má a dítě to samozřejmě cítí a je pak neklidné. Nemůžeme nikoho za „nekojení“ odsuzovat, každý má své důvody a potřeby, do kterých ostatní nevidí. Ale zpátky k tomu, jak tedy kojení ovlivňuje dítě. Mateřské mléko obsahuje komplexní kombinaci lehce stravitelných živin, posiluje imunitu, chrání před infekcemi, příznivě ovlivňuje rozvoj centrální nervové soustavy, má vždy tu správnou teplotu a automaticky se přizpůsobuje potřebám dítěte. Dítě u prsu je spokojenější kvůli doteku maminky - cítí ji na blízku, cítí její vůni a vnímá tlukot jejího srdce, který tak důvěrně zná ještě z bříška v těhotenství. Skrze kojení získává první zkušenosti se světem a vytváří si na něj názor. Cítí se bezpečně, pokud je krmeno „na požádání“ a dostatečně, kdykoliv má hlad. V opačném případě si vytváří pocit nedůvěry a nebezpečí, je frustrované, věčně nespokojené a to může mít určitý dopad na jeho emoční vývoj.

Další neodmyslitelnou součástí kontaktního rodičovství je důvěra v pláč dítěte. Dítě pláče proto, že něco potřebuje. Má hlad, žízeň, je ospalé, potřebuje přebalit, chce být u své maminky či tatínka nebo prostě jen chce uvolnit své emoce. Malé dítě pláče více, starší většinou méně. Jak píše Annete Kast-Zahn a Dr. Hartmut Morgenroth ve své knize – Každé dítě může dobře spát: „Čím je dítě straší, tím více věcí může dělat a už nepotřebuje tolik plakat.“ Nepláče, proto aby s vámi manipulovalo nebo aby si „procvičilo plíce“. Při pláči se snižuje okysličení krve a roste hladina stresových hormonů (kortizolu). Ráda bych zmínila Estivillovu či Feberovu metodu – nechávání dítěte vyplakat. K uvolňování kortizolu dochází ještě dlouho po té, co dítě pláč vzdá. Způsobuje chemické reakce v mozku a v dospělosti mohou mít velký vliv na psychické, sociální, emocionální i fyzické problémy. Tyto děti mohou hůře zvládat stres, mohou mít poruchy chování, může se jim zhoršovat zdraví a dokonce i inteligence. Představte si, že jste miminko, které se ještě nepohybuje, celý váš svět je jen maminka a její přítomnost. Ležíte v místnosti, kde je tma a cítíte se nespokojeni. Chcete tu osobu, co vás tak miluje, chcete cítit vůni a hebkost její kůže, chcete být opět v její náručí, slyšet tlukot jejího srdce a spokojeně usnout. Začnete křičet, protože jediný způsob, jakým ji můžete přivolat, je pláč. Pláčete minutu, dvě, tři a ona nepřichází. Začínáte panikařit a pláčete, dokud vás to nevysílí. Nakonec usínáte vyčerpáním, otřeseni a frustrování, že jste na celém světě sami. Musíme si uvědomit, že miminko vnímá čas jinak, i deset minut mu přijde jako věčnost, protože dítě žije teď a tady, v přítomnosti. Nezná budoucnost a nedochází mu, že maminka později přijde. Prostě teď tu není a je nešťastné a hlavně osamocené. Dítě se naučí důvěřovat rodičům a své schopnosti komunikovat tak, že na jeho potřeby, které vyjadřuje pláčem, adekvátně a citlivě reagujeme. A to přece všichni chceme. Spokojené a zdravé děti.

Další úžasná aktivita, kterou kontaktní výchovu podpoříte, je nošení dětí v šátku či ergonomickém nosítku a další fyzický kontakt s miminkem - zdůrazňuji „ergonomickém“ protože se stále prodávají tzv. visítka, která nejsou vhodná na nošení a dětem i vaším zádům spíše ubližují, než aby byly k užitku. Stále je mnoho lidí, kteří tvrdí, že nošením se dítě rozmazlí, že by se neměli děti moc chovat, aby si náhodou nezvykli. Nadbytek lásky je podle nich také špatně a nechat děti ležet v kočárku je prý to nejsprávnější. Naštěstí nemají tyto názory žádnou oporu v přirozeném chování člověka a výzkumy psychologů, neurologů a antropologů ukazují opak. Nošení naplňuje potřebu fyzického kontaktu rodiče i miminka a podporují jeho zdravý psychický a sociální vývoj - podporuje tak jeho budoucí nezávislost. Tím samozřejmě nechci říci, že pouze nošení je správně. Je důležité především to, aby to opět vyhovovalo vám i dítěti. Znám ženy, které pouze nosí a jsou spokojené. Stejně tak znám ženy, které nenosí a vyhovuje jim to a dokonce jsou i ženy, které nošení a jízdu v kočárku střídají. Znáte to, když si potřebujete zajít na větší nákup a to zrovna s šátkem úplně jednoduché není. V tomto případě není nad praktický košík pod kočárkem. Na druhou stranu třeba jízda v městské hromadné dopravě je pohodlnější v šátku. Každopádně je ale důležité si uvědomit, že nošení je vlastně takové pokračování vztahu, který začal mezi maminkou a dítětem ještě před narozením. Po porodu, který je pro dítě šokem a vstupem do úplně nového, cizího světa potřebuje hlavně blízkost maminky. Nošené dítě totiž pociťuje potřebnou blízkost a bezpečí. Jean Liedloffová ve své knize Koncept kontinua píše: „Od našeho kontinua jsme byli odtrženi už při porodu. A potom jsme v postýlkách a kočárcích, daleko od proudu života, čekali na správné zážitky. Tyto nenaplněné části naší osobnosti zůstávají na dětské úrovni a nemohou kladně přispět k našim životům v pozdějším dětství a v dospělosti.“ A já se ptám. To jsme na tom jako lidstvo tak špatně, že se odmítáme s naším dítětem mazlit, jen aby se náhodou nerozmazlilo? Dítě se horoucně klepe a těší se na fyzický kontakt s maminkou a ta ho odmítá. Proč? Potřeba zážitků v náručí trvá a čeká na naplnění, bez ohledu na náš vývoj rozumový a tělesný. V budoucnosti se tyto nenaplněné potřeby mohou projevit jako sebe-nenávist a pochybnost o sobě samém. A co na nošení dětí říkají odborníci přes ortopedii? Stačí jednoduché porovnání. Všichni lidé, kteří mají dnes a denně problémy se zády, leželi s velkou pravděpodobností na rovném povrchu v kočárcích, kdežto všechny Afričanky, které nosí a problémy nemají, byli také svými matkami nošené. Dětští lékaři a ortopedové doporučují nosit dítě v šátku z několika dalších důvodů, např.:

  • Při nošení dítě vidí více věcí a tak svému mozku dává spoustu podnětů ke svému vývoji.
  • Nožičky dítěte, které sedí v šátku dospělému, jsou anatomicky přesně v pozici, která je optimální pro zdravý vývoj kyčlí.
  • Intenzivní tělesný a oční kontakt s matkou nebo s otcem zprostředkovává pocit bezpečí, jehož psychosociální působení má vysokou hodnotu.

Dopřejme tedy svému dítěti kontakt, který tak moc potřebuje.

Další a zároveň poslední ožehavé téma, které souvisí s kontaktní výchovou, je společné spaní s dítětem či dětmi. Názory se opět různí. Někdo doporučuje s dítětem nespat v jedné posteli, aby si na to nezvyklo a nebylo rozmazlené a někdo doporučuje s dětmi v posteli spát. Jak ale zjistíme co je tedy správně? Žádné pravidlo na to neexistuje, opět je rozhodnutí na vás a vašich společných potřebách. Ráda bych vyzdvihla to, že společné spaní posiluje důvěru mezi dítětem a rodičem, tudíž se také upevňuje citová vazba. Při společném spaní totiž mohou rodiče rychle reagovat na potřeby dítěte a dítě dobře ví, že jsou mu rodiče kdykoliv nablízku. Kromě toho, že se lépe vyspíte, když nemusíte k dítěti vstávat, se také snižuje riziko syndromu náhlého úmrtí kojence. Je tomu tak, protože při společném spaní se synchronizuje dech dítěte s tím matčiným – dítě „nezapomene“ dýchat. Samozřejmě také záleží na spoustě okolností. Pokud je jeden z rodičů, nebo oba pod vlivem alkoholu, drog a návykových látek, hrozí riziko zalehnutí. Také je třeba zdůraznit to, že pokud nám, jako rodičům nevyhovuje, že dítě spí společně s námi, není dobré to „lámat přes koleno“. Důležité je najít rovnováhu mezi tím, co nám vyhovuje a co vyhovuje dítěti. Mějme na paměti, že ne každé dítě může spát celou noc. Jak z hlediska nočního kojení, které je v noci prospěšné vůči udržení laktace, tak i z hlediska toho, že se dítě ujišťuje o tom, že má maminku nebo rodiče na blízku.

Na rozvoj emoční inteligence působí mnoho faktorů, které ale rozebírat dnes nebudeme, jelikož se jedná o výchovu již starších dětí. Patří mezi ně např. způsob trestů a odměn, způsob mluvení s dětmi, naslouchání, apod. Pokud by vás téma zajímalo více, můžete navštívit seminář o rozvoji emoční inteligence u dětí nebo přečíst knihy k danému tématu. Konkrétně bych určitě doporučila knihu od Lawrence E. Shapiro – Emoční inteligence dítěte a její rozvoj a knihu od Adele Faber a Elaine Mazlish – Jak mluvit, aby nás děti poslouchali, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovali.

Závěrem bych ještě ráda upozornila, že pokud se rozhodnete pro kontaktní výchovu, stůjte si za tím. Nelekejte se, protože vaše dítě bude okolím nejspíše pozorováno a lidé, kteří s kontaktním rodičovstvím nesouhlasí nebo o něm nemají dobré mínění, budou hledat každou chybu v chování vašeho dítěte. Každé dítě někdy zlobí a každé dítě někdy pláče, protože chce být u maminky. Důležité je to, jak citlivě na to budeme reagovat. Nenechte se tím zneklidnit nebo rozhodit a užívejte si krásného nenahraditelného kontaktu s miminkem.

je to pěkný všobecný přehled a v rámci eseje i dobře sestavený (nevím jeslti se po vás nevyžadují odkazy) - ale upravila bych název, protože jak píšete o rozvoji emoční inteligence se nerozepisujete....

Odpovědět na tento příspěvek

Děkuji, nějak to opravím... Ještě to promyslím.?

Odpovědět na tento příspěvek

Jen co jsem v rychlosti zahlédla „Čím je dítě straší, tím více věcí může dělat a už nepotřebuje tolik plakat.... straší - starší?

Odpovědět na tento příspěvek

Paráda, moc děkuji. Vážím si vašeho času.? díky, díky...?

Odpovědět na tento příspěvek

jaj.. myslim že mám čtení na večer?

Odpovědět na tento příspěvek

Tak měním název na,,Jak vytvořit pevnou citovou vazbu s vaším dítětem"?

Odpovědět na tento příspěvek

Můžeš mi to poslat na mail hast.1@atlas.cz ve Wordu? Poupravil bych Ti interpunkci a slovosledy. Pokud Vezmeš za vděk nedostudovanym cestinarem, který dělal korekci jen jedné knize.? Máš to pěkné, jen jsou čárky kde nemají být a naopak. U takového tématu je to dle mne škoda. Stačilo by Ti to poslat ráno? Kdy to odevzdáváš?

Hrozně moc by mi to pomohlo. Měla bych to poslat dnes, ale pokud pošlu zítra, určitě se nic nestane. S čárkami mám problém, musím to dostudovat.? Je to odeslané na mail a moc děkuji. Vážím si Tvého času i ochoty!?

Já jsem si Tvé zpravy všimla až teď, moc se omlouvám. Hned jak uspim malou, tak se na to vrhnu?

Úplně v klidu...? vždyť se nic neděje. Ani nevím, jak mám poděkovat.

Odpovědět na tento příspěvek

Stepanko,tesim se az si to prectu,rada dam zpetnou vazbu. Tak tedy vecer u vina,pozdravuji z italie?

Děkuji, dej vědět a uzivejte!!?

Odpovědět na tento příspěvek

Odpovědet na tento příspěvek

Tento web používá cookies a další sledovací technologie rozlišovat mezi jednotlivými počítači, nastavení individuální služby, analytické a statistické účely a přizpůsobení obsahu a reklamy. Tato stránka může obsahovat také soubory cookie třetích stran. Pokud budete nadále používat stránky, předpokládáme, odpovídá aktuální nastavení, ale lze je kdykoli změnit. Další informace zde: Ochrana soukromí